Boží vyvolený a zatvrzelý – koho si Bůh používá a jak (rodinná neděle)
Boží vyvolený a zatvrzelý – koho si Bůh používá a jak
I.čtení - Exodus 7,1-7
II.čtení - Exodus 5,1-2
Mojžíš s Áronem pak předstoupili před faraóna a řekli: "Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, ať mi v poušti slaví slavnost." Farao však odpověděl: "Kdo je Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a propustit Izraele? Hospodina neznám a Izraele nepropustím!"
Víte, co je BabyBox? Je to krabice na miminka. Když se o dítě z nějakého důvodu nemůže postarat matka, má možnost vložit jej právě do této speciální krabice pro miminka. Dalo by se říci, že je to vymoženost jednadvacátého století, ale není to tak docela pravda. Dnes je po celé republice několik takových BabyBoxů.
A víte, co je BasketBox? To je právě předchůdce těch BabyBoxů, je z proutí a poprvé a možná i naposledy byl užit před mnoha tisíciletími v Egyptě.
Příběh jednoho miminka, chlapce, muže – začal trpce a neradostně – hned po narození se o něj rodiče nemohli postarat, proto jej vložili do baby-boxu. Ale štěstí se na něj usmálo, protože jej adoptovali velmi vlivní rodiče. Chlapci dali vzdělání, dokonce měl díky nim i vlivné postavení. Když ale vyrostl, zjistil, že to nejsou jeho vlastní rodiče, a že díky politickému vlivu adoptivního otce se o něj dokonce ti jeho vlastní rodiče nemohli postarat. Proto jej tehdy vložili do BasketBoxu. S novým poznáním své minulosti a vlastním nezařazením se mladý muž vyrovnával těžce. Dokonce to dopadlo tak katastrofálně, že zabil člověka a protože mu hrozil trest smrti, musel utéct ze země, ve které vyrůstal...
Určitě nás napadne – smutný příběh mladého člověka, osudy adoptivních dětí jsou různé a asi ne vždy radostné.
Jenomže příběh pokračuje – tento mladík se v daleké zemi oženil, měl děti, dobrou práci a žil spokojeně dlouho let – asi tak čtyřicet. Když už byl poměrně starý, stala se mu při práci taková zvláštní věc – něco nebo někdo jej oslovil. Bylo to jako ve snu, ale bylo to tak opravdové a přitom nadpřirozené či nepřirozené. Ten hlas mu řekl, že se má vrátit do té země, ze které kdysi utekl a vyhledat svou původní rodinu, se kterou se vlastně nikdy nesetkal. A má jim pomoci a ne jen jim, ale i všem ostatním, kteří tam žijí ve velmi těžkých a bídných podmínkách.
Že by se z našeho chlapce, teď už muže, stal nakonec hrdina? Muž statečný a odvážný, životem prozkoušený, rek udatný? Poslechne to volání, tu výzvu, ten hlas, který k němu mluví, aby udělal něco moc dobrého? Vstoupí znovu na to pro něj nebezpečné území a nebo zůstane v bezpečí a klidu svého nově vybudovaného domova?
Příběhy táhnou, silné lidské příběhy táhnou. A příběh tohoto vysvoboditele lidu Božího táhne taky. Jistě jste poznali, že to celé dnes je o Mojžíšovi. Jeho životní zlom nastává ve chvíli, kdy uposlechne ten hlas – Boží hlas a jde s Boží pomocí plnit úkol, ke kterému je poslán. Vychází, aby vysvobodil, vytáhl z nesnází, protože nakonec i on byl kdysi jako miminko vytažený odněkud, vysvobozený, zachráněný...
Bude to jednoduchý úkol? Ne! Zdaleka ne a Mojžíš to moc dobře ví. Dokonce se bojí, že to nezvládne, že mu lidé nebudou důvěřovat, neumí ani tolik mluvit, aby něco vyjednal – zkrátka těžký úkol. Na pomoc však dostává vlastního bratra Árona, který bude mluvit za něj a hůl, o kterou se může nejen opřít, ale je to i nástroj Boží moci, který mu má dodat odvahy.... zkrátka Bůh si Mojžíše vybral pro velký úkol a Mojžíš se rozhodl, že se jej pokusí splnit, že se stane prostředníkem mezi Bohem a člověkem, že bude vyřizovat Boží vůli....
A teď si povíme něco o člověku, který je zatvrzelý, zkrátka tvrdohlavý – co to znamená být tvrdohlavý? Že má dotyčný tvrdou hlavu, hlavu jako palici nebo že je natvrdlý, že mu některé věci nedocházejí? – no to možná taky. Ale především je to člověk, který se zabýčí tak, že přes něj "nejede vlak", že je zkrátka neoblomný, neústupný, nepřemluvitelný. Je tu někdo takový? Někdo se hlásí... Ale nikdo tu není tak tvrdý, zatvrdlý až natvrdlý a to je dobře. Prorože pozor tady na tuto nebezpečnou vlastnost. Ona se sice někdy hodí do takových těch vůdčích pozic, když si člověk umí stát za svým a je neoblomný a není takový ten „kam vítr tam plášť“, ale nic se nesmí přehánět. Nebezpečí je, když je někdo navíc i zatrvzelý v srdci - to znamená, že i jeho srdce je tvrdé, možná i kruté. Takový člověk je neschopen slyšet Boží hlas. Takový člověk se může proti Bohu zatvrdit neposlušností, nevěrou, nevírou. Může se utvrdit ve zlém, přes všechno Boží kárání a napomínání a dokonce i kvůli němu.
Takový člověk byl mocný faraon, bůh slunce – všemi v Egyptě uznávaný a uctívaný. Od narození vychovávaný pro velký a zodpovědný úkol – takový vládce musí být silný, pevný ve svých rozhodnutích. Od narození byl tedy hýčkán a veden k tomu, že je jedinečný, mocný a bude mu podřízený celý Egypt. Bude tedy jako bůh. Co, on zkrátka bohem bude a basta. A to bohem velkého světla – tedy rovnou slunce.
Když měl tedy faraon možnost jednat v souladu se skutečnou Boží vůlí, postavil se na odpor – zatvrdil se v srdci – sám řekl, Hospodina neznám, kdo to je a proč bych jej měl poslouchat, já jsem přece faraon a Izraelce nepropustím... A ve své krutosti ještě přitvrdil, aby si Izraelci nevymýšleli. S takovou tvrdohlavostí se těžce vyjednává, i když přicházejí rány a Boží zásahy. A sotva jedna rána pomine, faraon je zase jako na koni a je neoblomný jako dřív, otroky nepustí – nic a nikdo jej nepřinutí změnit názor, ani Mojžíš a ani jeho jakýsi neznámý Bůh – kdo by mu tam potom pracoval, stavěl pyramidy - a ne, a ne, a ne. Nepustím je...
(Krev, žáby, komáři, mouchy, dobytčí mor, vředy, krupobití, kobylky, temnota a smrt - tak nám to tu dnes děti připomněly). Tyto zásahy Boží moci mají stupňující charakter – a postupně zasáhnou všechny oblasti lidského života. Nejdříve se to v Egyptě dotýká jejich zbožštěné a životodárné řeky – tedy jejich náboženství; potom to přechází na úhyn dobytka – zvířata byla v Egyptě také uctívaná; zničení úrody – přicházejí o živobytí; ale zásahy se dotýkají i jejich tělesné schránky. Zkrátka Boží zásahy způsobují temnotu všude, kde vládne neposlušnost, pýcha, nepokora a nakonec musí přijít i smrt, aby obměkčila aspoň na chvíli tvrdé srdce faraónovo.
Tyto dva lidské příběhy, které se střetli – jednoho z BasketBoxu, který uposlechl Boží výzvu záchrany a jednoho vlivného natvrdlého "skoro-boha", který se uposlechnutí všemožně bránil - a to pro dnešek stačí – stačí, abychom přemýšleli nad našimi příběhy. Také se v dnešní době střetává tvrdohlavost, povýšenost nad Pána Boha s vyšším Božím zásahem a to někdy i přímo v našich životech...
Nezapomeňme, že to, co nakonec Izraelce uchránilo před Božím soudem, před životem ve smrti nebylo jejich posvěcení, že jsou vyvolený národ, ale krev Beránka. Pro nás se stává oním Beránkem Ježíš Kristus, který nás svojí krví zachránil před věčnou smrtí. V tom je naše víra i naděje, nezapomínejme na to!
Modlitba: Pane Bože, dnes jsme to všechno snad poslouchali, slyšeli jsme dva příběhy - příběh muže Božího a příběh muže ze zatvrzelým srdcem, který se sám pokládal za boha - prosíme tě, abychom i my dokázali zaslechnout tvůj hlas a připojit se k lidu Božímu. Amen.
Píseň - Svítá 288 - Svobodná zem
Přímluvná modlitba:
Pane Bože, na srdci máme hodně věcí, které nás denně tíží, bolí a vyčerpávají. Máme starost o sebe, o své blízké. Bojíme se o své zdraví a nebo někomu to zdraví hrozně moc přejeme, protože víme, že je nemocný.
Pane Bože, prosíme tě za lidi kolem nás, za zdravé i nemocné, mladé i staré, chudé i bohaté, za přátele i nepřátele, za blízké i vzdálené, za děti a rodiče, za ty co jsou sami, ale i za ty, co sami nikdy nejsou.
Prosíme za pěkné vztahy mezi námi lidmi - v rodině, ve škole, v práci, ve sboru...
Prosíme za lidi, kteří přišli o domov, blízkého člověka a nebo něco jinak důležitého ve svém životě ztratili.
Prosíme za všechny bez víry, aby víru nalezli a všechny co víru mají, aby o ni nepřišli. Prosíme za víru, naději a lásku.
Prosíme za dobrý den, hezkou neděli a celý příští týden, aby byl požehnaný, abychom tě v něm nalézali. Abychom dokázali vidět tvoje působení Bože v našem běžném životě. Abychom se nezaměřovali jen na tvé zásahy, které mohou život měnit a napomínat, ale abychom tě dokázali vidět ve věcech, které náš život obohacují, přinášejí radost a požehnání. Amen.