Zajeď na hlubinu...
Zajeď na hlubinu...
Lukášovo evangelium 5,1-11
Máme před sebou příběh o povolání rybářů, je to zvláštní, když si to člověk pročítá a nebo poslouchá, když mu to někdo čte. A teď si představuje tu situaci, jak Ježíš stojí na břehu Genezaretského jezera a lidé se kolem něj tlačí, aby slyšeli Boží slovo. Kdy se dnes stane, aby se lidé tlačili, aby slyšeli, aby lačnili, dychtili, toužili slyšet Boží slovo – dnes jsou lidé téměř neoslovitelní.
Na tom břehu byli také dvě loďky, rybáři z nich právě vystupovali a vypírali sítě. Podle všeho měli za sebou neúspěšný lov. Nic neulovili. Sítě zůstaly prázdné. To se tak někdy stane v každém povolání, někdy se daří a někdy zase ne. Někdy jsme úspěšní, práce jde pěkně od ruky, ale známe i chvíle, kdy to nejde, kdy se snažíme a ono nic. Tak nějak to měli i ti rybáři. Dnes nebyl zrovna úspěšný den.
Na břehu do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, nastoupí Ježíš a poprosí Šimona, aby trochu poodjel od břehu. Usadí se v loďce a začne učit zástupy.
Proč Ježíš vstupuje na loď? Proč se nechává odrazit od břehu? Je to vůbec pohodlné takto vyučovat? Loďka se přece na vodě vždycky kolébá, člověk zkrátka nemá pevnou půdu pod nohama. Když se nad tím zamyslíme, napadne nás spousta PROČ - proč Ježíš jedná zrovna takto?
Jedno z možných vysvětlení je to, že to místo na břehu byla taková zátočina a to místo na vodě působilo jako takové antické pódium, na které všichni dobře viděli a mohli i dobře slyšet – ostatně takové místo se prý u Genezaretského jezera nachází a je to snad údajně místo tohoto příběhu.
Když Ježíš přestane mluvit k tomu zástupu na břehu, tak už jakoby není na pomyslném pódiu, ale je zase už jen se Šimonem v lodi na moři a dává Šimonovi pokyn – Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!
Zástup je ten tam, najednou jsme na rybolovu. A nebo je to všechno se vším propojené? Boží slovo aplikované v praxi. Šimon sice oponuje, ale nakonec Ježíšův příkaz uposlechne. - Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě. - Celou noc zkušení rybáři loví a nic a teď za bílého dne mají něco ulovit? Taky si to teď po létě ještě z dovolené vybavuji, jak byly v noci a nebo hodně brzy ráno rybářské loďky na moři, když byl na moři ještě klid. Je to celkem logické. Šimon zkrátka odpovídá jako rybář. Jako ten co má za sebou noční špatnou zkušenost. Naše námaha a naše zkušenosti v oboru, kterému se věnujeme přece někdy mluví za vše. Ale znovu spuštění už očištěných sítí nakonec ukáže, kdo je v oboru zkušenější, kdo má pravdu, kdo je skutečný rybář.
Tentokrát byl rybolov úspěšný – zahrnuli veliké množství ryb až se sítě trhaly, bylo potřeba zavolat ostatní rybáře na pomoc. Bylo toho tolik až se lodě potápěli. S Ježíšem na jedné lodi prožil Šimon největší rybolov svého života. Až z toho na něj padla bázeň. Padl na kolena k Ježíšovým nohám – Pane, odejdi ode mne, vždyť já jsem člověk hříšný.
Jakub a Jan, kteří byli svědci celé této události, tohoto zázračného rybolovu se tomu divili, ale Šimon, který vstoupil s Ježíšem do dialogu dostává strach. Ale ne takový ten strach, co člověka paralyzuje, rozkládá, blokuje, že člověk není schopen ničeho. Toto je jiný strach. To je takový ten pocit nedostatečnosti, kdy si člověk uvědomí, že na tohle to zkrátka nemá. Kdy si uvědomí svoji malost, nedokonalost, ubohost – Šimon na to ze své síly nemá, takto plnit sítě. A Ježíš jeho strach a obavy utěšuje, tím nejkrásnějším slovem – Neboj se! Neboj se, Šimone, to zvládneš - od této chvíle budeš lovit lidi. Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
Tak končí biblický příběh o povolání rybářů. Tak začíná lidský příběh následování Ježíše Krista. Pán Ježíš vstupuje na naši loď a nechává ji pěkně odrazit. Zná naše životní neúspěchy, prohry, zklamání, únavu, probdělé noci... A i když si myslíme, že jsme už všechny možnosti vyčerpali a všechno vyzkoušeli, přesto nám dává nový pokyn - Zajeď na hlubinu a spusť své sítě k lovu! Udělej něco jinak. Jinak proti svým zvyklostem. Zajeď na hlubinu, nespokoj se s málem, jdi do hloubky. V době, které se dnes říká konzumní, kdy je všechno plytké a povrchní, kdy vše jen tak bublá pod povrchem - zajeď na hlubinu. Kdy je množství informací a věcí kolem nás. Kdy se každý nechává zviklat ledasčím, ovlivnit kdejakým názorem - zajeď na hlubinu. Kdy se také každý chce starat jen sám o sebe - tak ty, kdo mě slyšíš a věříš, že já Kristus jsem s tebou na stejné lodi - zajeď na hlubinu a spusť své sítě k lovu!
Loď – je také metafora pro církev. Pro Boží lid, který je na jedné lodi s Kristem. Každou neděli co neděli do ní i vstupujeme. Říkáme o kostelech – chrámová loď. I Noemova loď byla symbolem záchrany Božího stvoření.
Spustit sítě, to nám nezní moc dobře. To v nás evokuje něco lapit, spoutat. Tomu se člověk přirozeně brání. Nechce být uloven, chycen do sítě. Jak tomu tedy rozumět? Jinak – být rybářem lidí, neznamená lovit lidi, chytat je do sítí – to znamená lidi zachraňovat, vytahovat z vody na břeh, nabízet pomocnou ruku v hluboké beznaději, bídě a utrpení, ale i samotě. Nebát se a být druhým na blízku v jejich těžkostech. Vytahovat je na loď, na které nejsme sami a i když se bude s námi loď potápět, tak přirazit ke břehu na pevnou zem. Ostatně, jak to vypadá na té druhé straně, na hlubině, na dně, o tom nám vypověděl prorok Jonáš ve své modlibě (viz. I.čtení).
Tak si Kristus povolává každého člověka. Netouží mít pasivní posluchače někde na břehu. Chce vstoupit s námi na loď. Chce nám být na blízku. A chce, abychom jeho slovo vzali vážně. Abychom se odrazili a se svou vírou šli do hloubky, protože jenom tak budeme hodni následování. Máte strach, že to nezvládnete, že na to nemáte, že je to příliš velký požadavek, že nebudete tak úspěšní, že budete pro smích druhým, když rozhodíte sítě? Dotknout se dna svých možností se bojíme. Bojíme se zachraňovat druhé, protože ze svých sil jsme to už zkusili a zjistili jsme, že je to těžké a možná bez očekávaného úspěchu. - Zajeď na hlubinu, jsem tady, neboj se, to zvládneš!
Musím se přiznat sama osobně, že to není snadné zprostředkovávat Boží slovo. Někdy dlouho do noci sedím a nic. Přemýšlím, co vám tady neděli co neděli mám zvěstovat. Čtu Písmo, modlím se, ale často se pohybuji někde těsně pod povrchem. Dostat se do hloubky tohoto příběhu se mi možná dnes i podařilo, ale moc nevím, jak prakticky dostat tu síť na břeh. Myslím, že k tomu potřebuji nejen Ježíše, ale i „bratry Zebedevy“, pokud na té lodi budou i sestry - o to lépe!