Trpělivost
Trpělivost
Trpělivostí zachráníte svou duši Iz 35,3-10; Jakub 5, 7-11
Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: „Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky.
Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost.
Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.“
Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal: „A který vlk vyhraje?“
Starý indián odpověděl: „Ten, kterého pravidelně denodenně krmíš...“
Tak teď bych se ráda zeptala, čím kterého vlka v sobě krmíme? Pokud jen konzumujeme negativní zprávy, máme hrůzu z každodenního počtu nakažených lidí, máme z toho všeho blbou náladu, jak nic nemůžeme, pociťujeme na sobě mírnou agresivitu, tak bych řekla, že vyhrává ten zlý vlk v nás.
Ale pokud si zachováváme dobrou mysl a naopak se snažíme situaci nezhoršovat a v klidu vyčkáváme, kdy se situace začne zlepšovat a třeba čas využijeme něčím hezkým, tak potom vítězí ten dobrý vlk v nás.
Dobrý vlk v nás …. To jsou zároveň božské ctnosti, které jsou popsány i v Bibli v Galatským 5:22 jako Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.
Že by staří indiáni znali Bibli? A nebo se tato biblická moudra přenesla i do pohanských národů? A nebo je to jen čistě náhodná shoda, že ovoce DS jsou téměř totožná s jakýmsi „dobrým“ vlkem v nás?
Samozřejmě, že bychom chtěli mít už vše za sebou. Pryč s covidem! Vrátit věci do normálu. Sundat bezpečně roušky. Ale na všechno se musí počkat ... na jaro, na teplo. Trpělivost to je ctnost, právě jedna z těch výše jmenovaných. Je to lidský postoj, ale kořen slova napovídá, že to znamená i něco trpět, snášet. Trpělivost je tedy umění snášet něco nepohodlného, není to jen čekání na něco. Když je někdo nemocný, tak mu nepomůže, že by chtěl být hned zase zdravý. Uzdravení je také proces, na který si každý nemocný musí také trpělivě počkat. S naším životem je to tak, že čekat se prostě musíme učit.
Vzpomínám na své děti, jak třeba řvaly, když měly hlad, člověk nestačil ani nabrat lžičku a už zase plakaly nebo se vztekaly. Dnes se už umí ovládnout, už umí počkat, než se třeba společně před jídlem pomodlíme. Ale jistě i jako dospělí jsme v ledasčem stále netrpěliví. Doba se v posledních letech urychlila natolik, že když něco trvá dlouho, tak to nezvládáme a hroutíme se. Jsou ale věci, které potřebují svůj čas.
V přečteném oddíle máme dva příklady trpělivosti. Jeden je „světský“ a ten druhý řekla bych „duchovní“. Za světský příklad trpělivosti je zde uveden rolník, zemědělec. To, na co je zaměřena jeho trpělivost čekání, je jednak úroda, ale také déšť. Tedy to, co tu úrodu umožňuje a čemu rolník nemůže poručit. Být trpělivý znamená uznat, že to, o co usiluji, na co čekám se nestane hned – ze dne na den. A také, že to nemohu vždy plně ovlivnit. To je prvotní zkušenost právě v zemědělství. Kdy člověk musí uznat, že mnohé věci nemá plně v rukou. S mnoha věcmi jsme se naučili hýbat. Mohu růst obilí a kvalitu úrody různě podpořit, třeba to dobře pohnojit, ale jedním skutečně nemohu disponovat – a to je počasí.
Prostě s ledasčím v životě nehnu. Alespoň ne teď. Jaké příklady trpělivosti bychom uvedli dnes? Tak třeba jsme o Vánocích netrpělivě čekali na sníh, a teď jsme se možná trochu nabažili a už zase budeme netrpělivě vyčkávat oteplení. Pak zase ne moc deště, ale taky ne moc sucho. Na vakcínu si budeme muset také počkat, než se na všechny dostane, ale ještě si o tom nejdřív hodně přečteme. Netrpělivě jsme čekali i na její vývoj. Budeme si muset také trpělivě počkat, než se celá společnost uzdraví a vyléčí – to nebude hned. Nejen z covidu, ale i z ekonomického propadu. Trpělivost prokážeme i tím, když to nevzdáme a budeme dodržovat to, co máme. Trpělivosti se dnes musí učit i studenti, protože dnes mohou snadno nabít dojmu, že takové studium doma nemá žádný smysl. Hodně trpělivosti musí mít i staří lidé, oni už ji za ten život mají sice hodně, ale teď je to zkouška trpělivosti v osamění, a to je hodně těžké. Trpělivost musíme mít i my s těmi netrpělivými a unaříkanými. Ale trpělivost musíme mít hlavně sami se sebou. To totiž není vůbec snadné – vystát sám sebe, když jsem netrpělivý.
Umění trpělivosti je tedy i rozpoznání, s čím „hnout“ můžu, co je v mé moci, a s čím ne. Mít trpělivost tedy neznamená být jen pasivní, nic nedělat a jen čekat, jak to všechno se mnou v tom životě dopadne. A říkat si … tak to prostě už je, to je Boží vůle a já na tom už nic nezměním, to bychom se asi opravdu moc neposunuli. Nic bychom neproměnili. I ten rolník musel pro tu úrodu něco udělat…připravil se a pak už jen trpělivě čekal, zda počasí bude příznivé.
V textu je příklad i z duchovní oblasti – jsou tam zmíněni proroci, kteří mluvili ve jménu Páně. Obecně tedy lidé, kteří procházejí těžkostmi kvůli tomu, že na základě zmocnění Bohem něco prohlašují. A říkají věci často nesrozumitelné, těžce přijatelné a věci, které se ještě nestaly. A jsou kvůli tomu vystaveni nepochopení, ústrkům. Někteří z těch proroků, se ani nedočkali naplnění svých slov. A přesto se jejich proroctví naplnila v čase.
Samozřejmě i ta trpělivost má své meze. Kdy konečně přinese růže, vydá plody. Kdy se dočkáme. Kdy se změní něco, co se zdálo nezměnitelné. Na čem třeba člověk usilovně pracoval. A to může být velmi různé. A většinou tento konec bývá počátkem dalšího čekání.
Jsou jistě ale i v životě chvíle, kdy nám třeba dojde trpělivost – s někým, s něčím. Kdy je třeba u konce trpělivost s nějakým člověkem a jeho neustálými průšvihy a jejich odpouštěním. Kdy je třeba udělat rázný krok a třeba se s někým i rozejít.
V našich dějinách, v našich životech má trpělivost své meze, které musíme leckdy odvážně stanovovat my. Vzhledem k Bohu je to však Bůh, který určuje meze trpělivosti, protože jeho nikdy nemáme v rukou. On působí, kdy a jak chce. On přichází, kdy a jak chce. To, než zakusíme jeho přítomnost, kdy nám třeba odpoví na nějakou naši otázku, leckdy trvá dlouho. I Job musel čekat dlouho na pochopení své situace.
Moudrostí víry a vší trpělivosti je to, že se tím učíme poznávat a chápat Boží vůli a Boží působení tady v tom světě. Často říkáme, že Boží mlýny melou pomalu a dobře. To je také určitá zkušenost s Bohem, který jedná možná pomalu nebo spíše jinak, než bychom očekávali. My jsme často hotovi se svými soudy jedna dvě, hned bychom chtěli zadostiučení, potrestání, netrpělivě Pána Boha obviňujeme, že nejedná, tak jak bychom si představovali, ale Boží soudy jsou jiné.
Existuje něco, jako nezralá netrpělivost víry, kdy člověk chce rychlé překonání nějaké nouze. Často své osobní, ale třeba i nouze obecnější. A chce Boha k té změně pohnout, to se ale potom Bůh začne podobat automatu do něhož vhodíme minci a očekáváme, že hned se nám dostane požadovaného produktu. Lid víry měl a má po celé dějiny zkušenost, že Bůh nepřichází na lusknutí prsty. Jakoby, netrpělivost byla leckdy na místě. Kdy se zdá, že je Bůh takovým „rozmarem počasí“. Člověk čeká vzhledem k ročnímu období déšť, a ono nic – sucho.
Asi to vzhledem k tomu, co se ve světě i tady děje, tak budeme mít sklon to stále někdy tak vidět. Budeme někdy takto netrpěliví.
Na konci oddílu je nadějná věta, které se při čekání na Boha a vůbec ve vší životní praxi máme držet. Bůh je „plný soucitu a slitování“. Bůh nepřichází sice často přesně tak, jak si to přejeme. Jak to očekáváme, ale přichází svým osobitým způsobem. A podle jedinečnosti každého z nás. Boha neovlivníme. Mnohé ve světě neovlivníme. Ale být ve svých každodenních úkolech naplněni milosrdenstvím a soucitem, i navzdory nemilosrdnosti, o to se můžeme pokoušet vždy. Kde je milosrdenství a soucit, tam je blízko Bůh.
Modlitba: Milostivý Bože, prosíme tě dnes o trpělivost, nejen naši vlastní, ale i tu tvoji s námi. Amen.
Přímluvná modlitba: Pane Bože prosíme tě, abys nám byl na blízku. Abys nám dával každodenní sílu a naději a také trpělivost snášet vše, čím si procházíme. Nejsou to žádné Jobovy rány, ale jsou to těžkosti, které každý prožívá jinak. Někdo má problém s prací, s bydlením, někdo se trápí ve vztahu. Někdo je nemocný, někdo někoho ztratil. Někdo už je unavený a vyčerpaný. Někdo je plný rezignace a někdo naštvanosti. Někdo je zoufalý, někdo zase podrážděný. Pane Bože přijď ke každému z nás osobně do našich starostí a úzkostí do našeho čekání ať už trpělivého či nikoliv. O to tě prosíme a ve společné modlitbě k tobě voláme … Otče náš… Amen.
Slovo poslání: 2 Petrův 3:9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.