O dělnících na vinici
O dělnících na vinici
Matoušovo evangelium 20, 1-16
Máme před sebou podobenství, které nás zavádí do světa, na trh práce, kde několikrát za den vychází hospodář, aby pro svou vinice najal dělníky na den. A na sklonku dne tento hospodář své dělníky za odvedenou práci také vyplácí a ne všem se jeho počínání zdá zrovna spravedlivé. Tak by se tento příběh dal stručně shrnout. A když se už něčemu říká podobenství, tak celý ten příběh se má něčemu podobat, má nám něco přiblížit … takže čemu a co?
Hned v úvodu je psáno, že nebeské království je podobné hospodáři, který vychází už za svítání… Takže tu máme na začátku i odpověď na naši otázku. V tom lidském příběhu je potřeba hledat paralelu s Božím kralováním, s Božím působením či jednáním tady na zemi … asi tak bychom to mohli nazvat.
Jestli tedy ještě nevíte jaký je Bůh, jak jedná a působí, tak Bůh je třeba jako hospodář, který má svou vinici… to je přece hezké přirovnání.
Hospodář, Hospodin, který se stará…. Už brzy ráno vychází na tržiště světa a nabízí práci, ne zadarmo, ale za odměnu na své vinici…. Z jiného místa v Písmu známe, že hoden jest dělník své mzdy a tady sjednává jeden denár na den, což není vůbec špatná odměna za den práce. Za to se dá pořídit obživa na ten den příští.
Takto hospodář na tržiště světa během celého dne vychází 5x, aby najímal další a další dělníky na svou vinici. Dobrý hospodář, dobrý Bůh, řekneme si, když je ochoten nabídnout práci ještě na sklonku dne, kdy je jasné, že už toho dělníci moc nemohou udělat.
Celé podobenství se začne jaksi komplikovat, když dochází na slíbenou odměnu. Podle našich lidských měřítek je sice také hoden dělník své mzdy, ale jaksi čekáme, že každý dostane zřejmě nějak jinak zaplaceno, když ti poslední toho tolik neodpracovali. Zkrátka soucítíme s těmi prvními, kteří jsou v závěru docela nespokojeni. Korunu nebo spíš možná denár tomu všemu dává ještě to, že ti co pracovali jako první, dostávají jako poslední a tudíž vidí kolik dostali ti, co přišli pracovat až na samý závěr dne. Odměna za práci se najednou zdá být i nám, že není vůči těm prvním dost férová a v podstatě tu nespokojenost vyslovují i za nás.
Když se vžijeme do dané situace, do příběhu, který se nám snaží přiblížit …. tak co, jak bychom se cítili? Najednou se nám praktiky hospodářovi, Hospodinovi zdají na konci dne jaksi podivné. Jsme první na tržišti a máme štěstí hned z rána... někdo mi nabízí práci, díky které budu mít zítra na svou obživu, proto tu přece na tom tržišti jsem. Chci práci, abych zítra mohl/mohla žít – skvělý hospodář, řekneme si, který přišel a nabídl mi tu možnost, nemusím se stresovat a obávat, jestli ještě nějaká příležitost či "zítra" vůbec bude. Díky Bohu, díky hospodáři! To, že to DÍKY a tu vděčnost budu prožívat na sklonku dne z pohledu na ty ostatní už trochu jinak, je další věc.
Ukazuje se, že stejně tak další dělníci mají štěstí na hospodáře ještě kolem deváté a další kolem poledne, kolem třetí a ještě i dokonce kolem páté odpolední … tam už se o ceně práce na den ani nesmlouvá, to je přece každému jasné, že den je jaksi pryč, tak co se udělá, udělá se a záleží už jen na hospodáři jaká bude odměna za odvedenou práci… sice nejde o žeň, ale platí tu zřejmě to samé, že žeň je velká a dělníků málo.
Obrazně řečeno, nějak se nám to v tom „Božím královstvím“ komplikuje. Najednou už je večer a máme zde problém s odměňováním. Tedy někteří s tím mají problém. Jestli ti poslední, co přišli pracovat skoro až večer byli za ten denár vděčni, to se z příběhu nedozvíme, protože pozornost je zaměřena na ty, kteří, jak říkají nesli tíhu a vedro celého dne a jaksi si vydedukovali, že určitě musí tedy zákonitě dostat víc, když ti poslední dostali tolik, kolik měli z rána nasmlouváno oni. Oni přece makali celý den a nejen chviličku… nespokojenost a remcání …. tak tomu říkáte Boží spravedlnost? Ano, tohle jsou praktiky Božího království, Božího působení, Boží spravedlnosti, seznamte se … a do toho zaznívá ještě správcovo ……. příteli, nekřivdím ti. Nedomluvil ses se mnou na denáru? Vezmi si, co ti patří a běž…..
Systém stejného odměňování je nám tu vylíčen tak, aby nás provokoval, aby nás nutil zamyslet se, o co tady vlastně jde. Vždyť jsme tak nastavení … i v Bibli je napsáno, že kdo nepracuje, ať nejí a teď se tu někdo snaží a namáhá a dostane stejně, jako ten co lelkoval, postával někde mimo, zatímco jiní makají na té Boží vinice celý den. No to není moc fér z našeho pohledu, tak jak to tedy je? A co když ten den symbolizuje celý život? No tak já ti Pane Bože celý život věrně sloužím, pracuju pro tebe, modlím se, lítám do kostela, obětovávám se, nesu tího toho všeho v dobrém i zlém a pak se budu dívat na to, že někdo byl celý život naprosto mimo, nic pro tebe neudělal, neobětoval, žil si po svém a na sklonku života se v něm pohlo svědomí, vešel na tvou vinici, dohromady tady nic neudělal a bude na tom stejně jako já? Tak proč se vůbec snažím a namáhám?
Má nás podobenství provokovat k takovémuto přemýšlení, že ta Boží spravedlnost na nás bude působit nefér? NE… k takovému to není potřeba, právě takoví už jsme, to nám podobenství ukazuje jako v zrcadle, že se porovnáváme s těmi, co přijdou až po nás, nebo o něco později, jako bychom my měli větší nároky a zásluhy… z pohledu věci očekáváme víc a lepší místa, bohatší odměnu a nedělá nám dobře, když z Ježíšových úst slyšíme, že první budou poslední a poslední první…. Dyť přece my jsme ti lepší, oddanější, už dlouho věřící, odříkáme si a spousta jiných věcí bychom dokázali vymyslet, stejně jako učedníci v předchozí kapitole, kteří dokonce všechno opustili, jen abychom si obhájili to své, a možná ani tolik ne před Pánem Bohem, hospodářem, který chce být spravedlivý, milosrdný ke všem stejně, jako spíše sami před sebou.
Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? Ano, závidí, naše oči často závidí, zaslepují nás a pak nás závist sžírá, ničí a bere skutečnou radost ze zasloužené odměny. Neumíme se pak radovat ani z toho, co dostaneme jako zaslouženou a slíbenou odměnu, protože se porovnáváme a vadilo by nám, kdyby ten vedle měl dostat stejně a vlastně za nic.
Jednu věc ale nevíme... nevíme jaké to je stát na tržišti celý den, natož pak celý život – mít takto promrhaný den, to bychom nějak zvládli, to si umíme i představit, ani my celé dny v životě poctivě nepracujeme. Ale představit si, že je to téměř celý život a my na něco čekám a ono to nepřichází. To už je přeci jen smutnější představa. Nikdo a nic stále nedává smysl mému životu a já tu tak dlouho jsem, nikdo mi nic neslibuje, nezaslibuje a já já tu tíhu a vedro celého dne/ potažmo života nakonec taky nějak prožívám, ale je to úplně jinak vnímaný čas. Promrhaný. Jinak se to i vleče. Na vinici vidím za sebou, co všechno se už udělalo, podařilo, den ubíhá úplně jinak. Na tržišti světa nevidím za sebou nic, čas se vleče. Stres z toho, že nic nepřichází střídá rezignace z toho, že už mě asi nic nezachrání, nespasí. Den ubíhá a chýlí se k večeru. Zatímco ten na vinici ví, že bude díky odměně zítra zase normálně žít, ten na tržišti se pomalu smiřuje s tím, že zítra už bude hynout, protože nebude mít z čeho žít.
Proč tu stojíte a celý den zahálíte? …. Nikdo nás nenajal... to je nakonec docela smutné a zároveň docela rezignované konstatování, že se nenašel nikdo za celý den/ život, kdo by vstoupil do jejich příběhu a změnil ho, dal mu náplň, obsah, smysl. Nenašel se nikdo, kdo by dal naději pro zítřejší den….
řekl jim tedy: Jděte i vy na mou vinici
Ještě je co závidět? Kdybychom se mohli nějak nově vybrat, mezi kterými dělníky bychom chtěli být …. jací by to byli? Ti na začátku dne a nebo ti na konci? Samozřejmě, že hospodář vyšel naštěstí několikrát za den a dal šanci pracovat na své vinici mnohým, ale nejvíce leželi v žaludku těm prvním ti poslední.
To hospodářovo příteli, nekřivdím ti… ač se hněváš pro neoprávněnou nespravedlnost, jsi stále něco jako přítel a já se s tebou i tak bavím ...ujišťuji tě, že ti nekřivdím. To je další krásná vlastnost hospodářova, tedy Boží, že ač jsou dělníci nespokojeni a mohou dokonce svou nespokojenost projevit, tak hospodář s nimi stále mluví a jedná jako s "přáteli". Nic z toho by nemusel, on je přece pán vinice a tečka, ale za ten den práce se ten vztah hospodářův vůči dělníkům proměnil…. věř mi, nekřivdím ti, ale ty nevidíš to, jak to vidím já… vy jste měli štěstí hned z rána, ti další takové štěstí na práci neměli a oni chtějí přeci taky žít a pracovat, jinak by tam nestáli, ale to vy už nemůžete vidět.
A hospodář, ač by nemusel, ještě těm prvním říká: Já chci tomu poslednímu dát jako tobě …. sice už promrhal celý život, ale chci, aby měl ještě stejnou šanci na odměnu, chci, aby i ten jeho den měl nějaký smysl, možná se tomu říká nezasloužená milost, jakési slitování nad těmi, kteří to už pomalu vzdali, ale ještě stále na něco vytrvale čekají a já jim tu poslední šanci prostě chci dát …. cožpak si nemohu udělat se svým majetkem, co chci? Nebo mi snad chceš radit, jak to mám udělat, jak odměňovat? Na začátku dne jsi souhlasil a teď už to vidíš v porovnání s těmi ostatními jinak? Tolik to ovlivnilo tvůj pohled na mě, že si myslíš, že ti křivdím? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?
Vidíme, že nahlédnout Boží spravedlnost jako nespravedlnost je velmi snadné. Těžké bývá ten Boží pohled pochopit a přijmout, ale jestli se nám to podaří, tak budeme skutečnými spolupodílníky Božího království. Boží království se už nebude jen podobat nějakému hospodáři s vinicí, ale bude skutečně tady a teď, a bude o Bohu, mně a těch druhých, bez zášti a bez porovnávání, ale s naprostým pochopením, že náš Bůh je spravedlivý přítel, který dává šanci každému a stejně tak i odměňuje.
Modlitba: Milostivý Bože, tvoje království se nám vzdaluje, když nepřejeme těm druhým stejné příležitosti tvé blízkosti a sami bereme tvou spravedlnost do svých rukou. Odpusť nám to, prosím. Amen.
Přímluvná modlitba:
Milostivý Pane, přimlouváme za všechny, kteří nejsou dost dobří naší spravedlnosti. Které jsme odepsali z tvé blízkosti, odsoudili pro nehodnost a sami si vzali právo uzurpovat si tvou spravedlnost.
Pane odpusť nám, že nám chybí milosrdenství a soucit.
Přimlouváme se za tento svět, ve kterém se Tvoje království jen těžko prosazuje, je to i naše vina. Přimlouváme se za církev, která působí odtažitě, uzavřeně, nelákavě, nezajímavě, rozděleně ... je to i naše vina.
Přimlouváme se za svět, ve kterém žijeme, ale ze kterého utíkáme do svých ulit a nechceme si špinit ruce. Nechceme vidět zášť, nenávist, nepokoj, nedobré vztahy.
Pane, prosíme tě, všude tam, kde se nám nechce vstupovat, kde si nechceme špinit ruce, vstupuj ty sám se svou milostí a pokojem.
Přimlouváme se za Ukrajinu, aby tvůj pokoj zavládl i tam, kde je válka, velké napětí a vztahy neklidné. Modlíme se za všechny, kterým válka postupně ničí životy a my toho zatím nemůžeme moc dělat. Modlíme se za mír!
Slituj se nad námi Pane a sešli uzdravení do našich životů, vztahů, pýchy. Obnovuj nás svým mocným slovem. Amen.
Slovo poslání: Pochopili jste to všecko? Odpověděli – Ano. Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré. Mt 13, 51-52