Novoroční povzbuzovač
Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál?
První čtení Žd 11,1-11 – základ Ž 27
Vstoupili jsme do Nového roku, nová očekávání, nové předsevzetí, ale i obavy, strachy, úzkosti … a nebo nic zásadního, jen opět změna kalendáře?
Ke konci roku (když byly obchody uzavřené) někteří lidé vtipkovali, když nemohli koupit nový kalendář nebo náplň do diáře, že s dalším rokem se už asi nepočítá, proto se nové diáře na další rok už ani nevyrábějí, a proto se nedají ani koupit. ;-)
Naděje a víra versus beznaděj a strach.
Takže co je to vlastně ta NADĚJE … to jsou jakési vyhlídky dopředu, dělám si naděje na něco co tu ještě není, ale já věřím, že to přijde. Nemám to ještě plně pod kontrolou, ale nějak se k tomu mohu upínat … je to jako když ... ve tmě vyhlížíte světlo, jako když v zimě toužíte po teple. Naděje je propojena s budoucností na kterou pohlížím pozitivně. Naděje má hodně společného s vírou. Dokonce ve Starém zákoně na některých místech to má stejný význam. Naděje to je ale i zápas o něco – vnitřní i vnější. Když někdo dává něčemu naději, tak chce o to stále bojovat.
Úplně prakticky se to projevuje třeba v našich mezilidských vztazích – jsou krize a naděje, střídá se to. Ale je mnoho těch, co v krizi už nevidí žádnou naději a pak to končí beznadějně.
Opakem naděje jsou naše obavy. Místo otevření se tomu co přichází, tak je tu jakási skepse, clona, nevíra, rezignace.
Obojí se nás zmocňuje … je to takový každodenní zápas.
Máme víru a naději, že bude líp a nebo patříme k těm negativním vizionářům, kteří říkají … nic dobrého nás už nečeká, svět, potažmo můj svět, se hroutí.... ach, kdo ví, co na nás ještě přijde? - Beznadějná zvolání těch, což už nic nečekají, nic nevyhlíží – jen smrt.
Žalm 27 je povzbuzovač právě do těchto divných, temných dnů. Je to modlitba na cestu do nepohody. Je to návod, jak nepřijít o naději. Je to povzbudivý novoroční výhled. Je to pisatelova zkušenost s Bohem, kterou nám zanechal. Zkušenost se stejným Bohem, ve kterého věřil on a ke kterému se upínáme i my.
Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Tak ten žalm začíná … Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? …. Pisatel David proti svému strachu staví Hospodina, to On je přece jeho štít, jeho pomoc … ne, on sám nebojuje. Kolikrát my ten vnitřní boj podstupujeme sami, než nám dojde, že tak to nemusí vůbec být. Jen si vzpomeňme … kolikrát vyslovíme svoje obavy, když si třeba jen povídáme? A kolikrát se zaštiťujeme Boží pomocí a dodáváme si naději? Můžeme přemýšlet kolik je v současné době v nás samotných víry a naděje a nebo strachu a beznaděje.
V současné době nejsme obklopeni pozitivními zprávami, ale spíše „pozitivními“ lidmi, což má pro nás ale v tuto chvíli negativní význam. My přece dnes nechceme být pozitivní (myšleno nemocní), ale negativní. Ale to mi věřte "negativní", to jsme i bez testu.
O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: …. Co to je? Máme také jen jedno, o co prosíme a o co usilujeme? A nebo je toho více a tu jednu prioritu nejsme schopni z toho množství vytasit. O co nám nejvíce v životě jde? O zdraví? O štěstí? Radost? O klid? Spokojenost? O dobře prožitý a naplněný život? Dokážeme říct jednu životní prioritu?.... přemýšlejme…
Abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu… to je Davidovo inspirativní přání. Mohlo by být i naše třeba novoroční předsevzetí. To přání je vysloveno v době, kdy žádný chrám nebyl, proto si za tím nepředstavujme, že Davidovou prioritou bylo přebývat v kostele. Je to obraz touhy po Boží blízkosti.
Je to obraz lidského útočiště, místa kde se schovám třeba před svými nepřáteli … vnějšími, ale i vnitřními… před různými útoky a strachy. Je to místo, kde nejsem sám, ale je tam Boží blízkost, Boží přebývání, Boží vlídnost, Boží přijetí. Ale kde to místo je? Kde přebývá Bůh? Kde jej mohu najít? Je to tady v chrámě, vystavěném lidskou rukou? - Není … je to sice možné místo setkání, ale Bůh tu není zavřený a nepřebývá tady. Hospodin přebývá v lidském srdci, ale ne v každém … je potřeba jej tam nejprve pozvat a pak jej tam neustále hledat a nalézat.
Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi? Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“
Hospodine, slyš, volám a smiluj se, odpověz…. Je tu popsáno jak vypadá modlitba, touha po odpuštění, jak vypadá rozhovor s Bohem. Jak vypadá hledání Boží tváře – to je opět obraz, který je symbolický. My přece neznáme Boží tvář, nevíme jak vypadá. Nevíme, jestli naše tvář kopíruje tu Boží…. Ale o tu podobu tady vůbec nejde. Jde o to, že Bůh je skrytý a pokud se s ním toužím setkat tváří v tvář, musím vyvinout nějaké úsilí, touhu, musím hledat.
Hospodine, tvář tvou hledám. Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. - To hledání se děje v čase neustále. Je to celoživotní cesta.
I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme.
I kdyby se stali takové věci, že nás opustí ti nejbližší a takové věci se v našem životě stávají a je potřeba se s tím vyrovnat, tak Hospodin tu vždy bude, ten nám neumře…
Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. Hospodine já tě hledám a ty mi ukaž mou cestu všem navzdory. Možná bychom to mohli říci i tak – zjev mi svou vůli, ať se tu neplahočím a zbytečně v životě nebloudím, ale ať jdu přímo – přímo za tebou, i když to ostatní budou považovat za bláznovství.
Naději slož v Hospodina. David v závěru žalmu, v závěru své modlitby mluví o naději. O té, která je dobrá na každém začátku, byť je to třeba jen začátek roku, ale která je dobrá i na každém konci. Třeba i na konci životní poutě, nebo je dobrá na konci každého kázání, každé naší řeči, modlitby, myšlenky…
Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina! Davidovo závěrečné žalmové povzbuzování zní věru rytířsky – buď rozhodný… znamená odvážný, odhodlaný, statečný, cíle-vědomí … tedy vlastnosti ryze ušlechtilé a nikterak zpátečnické a vyhýbavé. Buď udatného srdce, tedy buď šlechetný – to jsou všechno vlastnosti dobrých králů, panovníků, vladařů, ale i úplně obyčejných lidí, kterých je si za co vážit, kteří mají srdce … proto i ta zmínka o srdci znamená … měj srdce! Kdo má srdce, má soucit, má tu správnou citlivost na dobré věci. To jsou všechno šlechetné výzvy, možná i předsevzetí, která si i my sami můžeme vzít k srdci….ale nezapomeňme, že David to celé korunuje, tedy uzavírá tím … naději slož v Hospodina!
Modlitba: Milostivý Bože, mnohdy jsme plni beznaděje a skepticismu, plni úzkosti a strachu o sebe a své blízké. Mnohdy jsme uvězněni jen sami v sobě a těžce tě nalézáme. Máme problém tě vidět v lidech kolem nás, máme problém nalézat tě uvnitř sebe. Ale ty dáváš člověku naději, která je propojená s tím, co přijde. Prosíme tě Bože, abychom svou víru a naději neztráceli, ale propojovali ji s Tebou. Amen.
Přímluvná modlitba: Pane Bože, přijmi naše přímluvy nejen za tento svět, kterého jsme součástí, ale i naše konkrétní přímluvy jednoho každého z nás. V srdci si nosíme nevyslovené strachy a úzkosti, touhy a přání, ale i poklesky a prohřešky. Pane pohlédni do našeho srdce a smiluj se nad námi hříšnými. Pane Bože, předkládáme ti v naději nadcházející rok, prosíme, aby tvé působení v něm bylo v našem životě zřetelné, abychom před tebou neuhýbali ani napravo ani nalevo – prosíme, smiluj se! Pane Bože, myslíme na všechny nemocné, zápasící o život, abys jim byl nablízku – prosíme, smiluj se! Pane Bože, myslíme na všechny, kteří jsou obtíženi nelehkými břemeny a životními zkouškami – prosíme, smiluj se! Pane Bože, prosíme o moudrost pro ty, kdo nám vládnou světskou mocí, aby jejich úsilí bylo dlážděno dobrými úmysly, a ne touhou po moci a bohatství – prosíme, smiluj se! Pane Bože, myslíme na všechny osamělé, sami se tak někdy i uprostřed svých rodin cítíme, ale jsou i ti, kteří kolem sebe blízké už nemají – prosíme, smiluj se! Svou naději a víru upínáme v tebe, povzbuzeni biblickými svědky víry. Ve společné modlitbě k tobě voláme …. Otče náš … Amen.
Poslání: Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
Požehnání: Římanům 15:13 Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.