Naše plány a předsevzetí...
1. NEDĚLE PO ZJEVENÍ PÁNĚ
Introit:Žalmy 37:5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.
1. čtení: Lk 12,16-20
2.čtení: Přísloví 16,3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.
V minulém týdnu jsme se sešli ještě v minulém roce a teď už je tu rok nový, nový letopočet 2018, už jste si zvykli? Nový diář, nový kalendář přehodit, nový Na každý den, nový rozpočet. Všechno je zatím ještě nové, nepopsané, neprožité. Všechno je zatím v tomto roce před námi. Ještě nevíme jak to dopadne... A těch zdravic co jsme si do nového roku dali a popřáli, hlavně zdraví a štěstí – to si přejeme. Je to někdy až takové klišovité, ale člověk stejně nic lepšího nevymyslí a tak vám nakonec taky odpovím - taky přeju zdraví a štěstí. Je to důležité a podstatné pro náš život. Sice když se nám někdy moc nedaří, tak na to zdraví a štěstí u druhých někdy i žárlíme, ale je hezké, že si to umíme přát. - Možná bychom mohli dodat a víru, naději a lásku ti přeju. To zní taky dobře. Někdy si také přejeme Boží požehnání, ale možná honem nevíme, co si zatím představit – no prostě, aby ti Bůh žehnal, abys měl na své straně i Boží přízeň. To je také hodně důležité – možná víc než to zdraví a štěstí, ale k tomu se možná ještě během kázání dostaneme.
Na konci roku člověk bilancuje, je to přirozené – ten rok s rokem se najednou jakoby sejde rychle a člověk vzpomíná, co vlastně za ten rok prožil, co získal, co ztratil. Přemýšlí jak se mu dařilo, co všechno zvládl, nezvládl a tak někdy je z toho i ne moc radostný. Protože zjistí, že tam toho bylo skutečně hodně, co bylo jinak než vlastně chtěl. To bývá dost často i můj případ.
Ovšem s novým rokem si člověk většinou dává nové cíle, nové předsevzetí, touží se někam v životě posunout a tak to bývá i častá novoroční otázka – jaké máš tento rok předsevzetí? Někdo už se možná po předchozích letech neúspěšných splněných předsevzetí ani nesnaží si něco opět nově předsevzít, vytyčit, aby nebyl zase zklamaný, že to nezvládl, nedodržel, nedocílil. A tak říká, já si žádná předsevzetí už nedávám – aspoň ne na Nový rok. Protože nějaké ty cíle si člověk přece pořád klade. Ale s novým rokem to přichází jako taková výzva, jak něco začít jinak, nově, znova. Jiní se opakovaně zase pokoušejí ze sebou opět něco dělat a tak to nevzdávají. Nejčastějšími předsevzetími prý jsou – přestat kouřit, začít hubnout, více sportovat, zdravě jíst, naučit se jazyk, lépe se učit, najít si lepší práci, vydělat více peněz, více cestovat, mít více zážitků, ale také najít si nového partnera a podobně...
S tím souvisí i to, jak na začátku roku hodně lidí běhá, posilovny a tělocvičny praskají ve švech, ale tak v únoru a březnu nápor opadne a jsme téměř tam kde jsme byli – naše předsevzetí berou za své, tedy aspoň ty, co se fyzické kondice týče. Někteří nedočkavci dokonce vyběhnou už hned po štědrém dni, protože musí přece vyzkoušet to nadělené nové sportovní oblečení, co dostali. Mají pocit, že už toho hodně snědli. Ovšem už tak za měsíc se novoroční sportovci uklidní a uklidí a zůstanou zase jen ti pravidelní.
Mým předsevzetím letošního roku je – více se usmívat! Prosím vás připomeňte mi to tak na konci bohoslužeb až budete vycházet z kostela, já to určitě zase zapomenu. Taky by mě docela zajímalo, jestli v křesťanských kruzích jsou předsevzetí typu – budu se více modlit, častěji chodit do kostela, budu Bohu více k službám, budu štědřejší, budu se více řídit desaterem, více číst Bibli apod. No, netroufám si se vás na to zeptat. Možná že ta duchovní obnova je ještě více složitější než ta fyzická. Možná je to otázka priorit a nějakého vnitřního nastavení. Ale každopádně není vůbec špatné zamýšlet se nad tím, co chci změnit, co chci se svým životem udělat, co si chci předsevzít, na co se zaměřit. Ale nezapomeňme, že každé předsevzetí, každý slib či cíl, to je něco co kladu já sám sobě. Já sám sobě něco slibuji, chci si dokázat, že zvládnu a když pak selhávám, tak selhávám já sám sobě ve svých očích.
Nejen že nám ta předsevzetí a ty sliby moc dlouho nevydrží, ale ani plány s vlastním životem si člověk nemůže moc dělat, protože neví co přijde, co mu nový rok přinese.
Jeden takový známý vtip říká: Chceš-li pobavit Boha, tak mu řekni o svých plánech. My co tu zkušenost už máme, tak to říkáme ještě trošku jinak – Člověk míní a Pán Bůh mění. - A často tomu dáváme za pravdu, když nás život v těch našich plánech jaksi zaskočí a překvapí. Když zjistíme, že všechno nemáme pod kontrolou, že si něco naplánujeme a ono je to pak jinak. Nakonec zjistíme, že život je do jisté míry jedno velké dobrodružství a velká neznámá. Krásně to vyjadřuje biblické přísloví...
Přísloví 16:9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.
Člověk si přemítá, plánuje ve svém nitru a nemusí to ani nikomu říkat, prostě si nějak určuje, co chce ten den, týden, rok udělat a nejednou zjišťuje, že to bylo trochu nebo úplně a nebo zase jinak. Že se dostal do situací, se kterými vůbec nepočítal, které neplánoval.
Jsou tedy naše kroky řízeny ještě jinak, než jen naší vůlí, naším chtěním a plány? Z Písma vyplývá, že ano. Z naší zkušenosti to vyplývá také. Často jsme překvapeni, jak se některé věci odehrály jinak, než jsme si naplánovali, než jsme chtěli. Někdy se nám to líbí, někdy ne. A jak je nám příjemná myšlenka, že naše kroky řídí ještě někdo jiný? Jak je nám příjemné pomyšlení, že se tak urputně snažíme mít svůj vlastní život pod kontrolou, přehledně si jej naplánovat a on jej má pod kontrolou někdo úplně jiný? Myslím, že někdy to bereme tak jak to přichází a moc to neřešíme, že je něco ještě jinak než jak jsme chtěli. Ale jsou chvíle a životní situace, které bychom měli rádi jen pod svou kontrolou a vstoupí-li do nich něco nečekaného, tak jsme zaskočeni. Možná je to tím, že si to tak neuvědomujeme a nebo s Bohem ve svém životě tolik nepočítáme, když se pak události v našem životě odehrají ještě jinak, než jsme si přáli. O tři kapitoly dále je opět v přísloví téměř to samé:
Přísloví 19:21 Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí.(EK)
Přísloví 19:21 Člověk má v srdci mnohé plány, stane se ale, co chce Hospodin.(B21)
Je to pro nás lepší zpráva? Tedy ať si plánujeme svůj život, své cesty jak chceme, nakonec to bude tak, jak chce Bůh? Myslím si, že mnohým v dnešní době není zrovna příjemná tato biblická zpráva, že to tady zkrátka řídí Bůh. Že Bůh je ten, který má konečné slovo. My tady v kostele to možná bez velkých pochybností celkem přijímáme, možná tomu i věříme, ale když to vyslovíme někde venku, třeba i v naší širší rodině, že naše kroky řídí Bůh, že naše plány jsou nakonec podle něho a ne podle nás, tak nevím, nevím, zda by nás nepokládali za téměř nesvéprávné. Za Boží maniaky, kteří za vším vidí Boha.
V naší české společnosti opravdu chybí pokora před Bohem. Chybí vnímání jakéhosi přesahu. Člověk jakoby vyznáním se víry v Boha, dával najevo svoji slabost, nevyzrálost, svoji malost a přitom je to vše právě naopak.
V prvním čtení jsme slyšeli už několikrát zde citované podobenství o boháči a stodolách. To bylo plánů – to udělám, tyhle stodoly zbořím, támhle postavím ještě větší a tam si nashromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez a pij, buď veselé mysli.... a jsme u toho – chceš-li pobavit Boha, řekni mu o svých plánech – Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši (život) a čí bude to, co jsi nashromáždil? - řekl Bůh v podobenství, které říká Ježíš svým učedníkům.
Bratři a sestry, mají-li naše plány takovýto ubohý charakter, tak si vzpomeňme na to Boží oslovení – Blázne! Potom jsi v Božích očích jako blázen, jako pošetilec, pomatenec, jako člověk, který si jen hromadí ty své bláhové poklady a přitom zdaleka není bohatý před Bohem. Není nic, už dávno je mrtvý.
Nechci ale končit tak depresivně, ještě pořád stojíme na prahu nového roku 2018 a jsme živí a zdraví. Nechci vám tady ani vymluvit nějaké vaše plány a předsevzetí na tento rok. To by bylo ode mne dost pokrytecké, ostatně chci taky zhubnout, jíst zdravě, více se hýbat, ale i více se usmívat a tak nějak i více ve svém životě s Pánem Bohem počítat. Proto tu mám pro vás poslední verš z knihy Přísloví, který byl základem dnešního kázání, a který bych byla ráda, abychom si jej po zbytek života ať bude jakkoliv dlouhý, zapamatavali...
Přísloví 16:3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.
To - svěř Hospodinu své počínání - není to samé jako ten vtip, že chceš-li pobavit Boha, tak mu pověz o svých plánech – ne, tady se dotáváme do úplně jiné roviny. Svěř se Hospodinu znamená – modli se za své počínání, modli se za to, co chceš dělat, modli se za to, co máš v plánu v tomto roce a v důvěře to odevzdávej Bohu. A tvé plány budou zajištěny. A Bůh se o tebe postará. A snad jsme i tam, kde jsme byli na začátku – u té Boží přízně, u toho Božího požehnání, které si někdy i do nového roku přejeme.
Modlitba: Pane Bože je pro nás těžké se ti svěřit se svými plány, když si mnohdy myslíme, že si při nich vystačíme i bez tebe. Prosíme tě za naše vnitřní cíle, touhy a přání, abys nás vedl a ukazoval nám v čem jsme jako blázni a v čem nám požehnáš. Dej nám moudrost, odvahu pro dny obav, pro dny strasti, s tebou jít i přes propasti. Amen. - píseň Dodatek 672