Moudrost rozlišovat ...
Mít tak moudrost rozlišovat ... mezi dobrem a zlem
1. čtení: 1 Královská 3,1-15
Základ kázání: 1 Kr 3,9
Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé…. aby dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem...
Říká se, že komu není shůry dáno v apatyce nekoupí – co to znamená? No, že pokud člověku chybí nějaká znalost či vlastnost, musí se sám snažit, aby ji získal, nikde si ji totiž nekoupí (ani v lékárně, která nám pomůže vyřešit různé jiné neduhy).
V Bibli ve SZ máme mimo jiná různá moudra – je tam mudroslovná literatura, kam řadíme i knihu Přísloví a značná část těchto přísloví je připisována právě moudrému králi Šalamounovi, který vládl v Izraeli v 9. stol. před naším letopočtem. Jeho moudrost byla známa široko daleko a přes ta tisíciletí si o ni ještě dnes něco můžeme povídat. To mi přijde docela úžasné, že nás může ještě dnes něco tak starého oslovit, inspirovat. Že se nad tím můžeme zamýšlet a brát si z toho příklad. A i dnes, když se na něco chytrého řekne, že to byla tedy Šalamounská odpověď, tak ti znalí přesně vědí, kdo se tím myslí, že to je právě tento moudrý král Šalamoun.
Dnes jsme si o tom něco přečetli, jak k té moudrosti Šalamoun přišel – on se s tím nenarodil, ale je to jako s tím příslovím – komu není shůry dáno… je to tedy dar shůry, dar od Boha. Moudrost je schopnost, která není úplně automatická, že by ji měl každý – to vidíme kolem sebe i dnes kolik nemoudrých rozhodnutí kolikrát uděláme i my sami. Ale je to něco, co lze během života získat, o co jde usilovat, pokud uznáte, že by to bylo fajn aspoň kousíček tady toho mít, ale nejsou na to žádné patáčky ani vitamíny.
Král Šalamoun je na počátku své vlády – nemysleme si, že v jeho rodině to bylo jednoduché a všechno předem nalajnované, je přeci jen synem Betšaby, kterou si jeho otec král David uzmul velmi nelichotivým způsobem. A Šalamoun má v této oblasti asi taky slabost – manželek měl hodně, dokonce si vzal i Egyptskou princeznu, což je co říct. Šalamounovi se dařilo, obchodoval s celým světem, stavěl první Jeruzalémský chrám, to ostatně králové dělají, když umí být i dobří byznysmeni.
Ale jejich hlavní činnost tehdy byla, že zastávali roli soudců – to znamená, že když byl nějaký spor, šlo se před krále a král rozhodl, kdo je či není v právu. A tohle vyžaduje už opravdu srdce vnímavé, aby byl člověk spravedlivý, nestranil někomu. Najednou totiž slyšíte mnoho hlasů, ale teď je potřeba rozlišovat, nejen, že máte tu moc rozhodnout, ale je potřeba umět klást i správné otázky a pak to rozseknout či rozhodnout, kdo je v právu a kdo není, když každý na každého žaluje. V takovém rozhodování jde většinou o něčí život a něčí svobodu. To jak Šalamoun soudil si můžete v Bibli taky přečíst – jak ty dvě ženy, co měly každá dítě a jedno dítě zemřelo a pak král měl rozhodnout, která je skutečnou matkou toho druhého živého dítěte. Protože k mrtvému se nehlásila ani jedna, ale k živému najednou obě – to bylo dilema, aby rozhodl, která lže a která mluví pravdu – to bylo vskutku šalamounské řešení - vlastně až na hraně řekla bych, aby zjistil, kde je pravda, když chtěl nechat zabít i to druhé dítě, aby ženy rozsoudil. Moc pěkný příběh a moudrý.
Tento týden jsme sledovali kauzu mladého politika Feriho a soud nějak rozhodl – věříme, že spravedlivě. Ale věřte, že v mnoha případech to tak jednoznačné být nemusí a já si říkám, jak se těm soudcům asi spí, když mají nějaký zvláště zapeklitý případ. Soudit lid není jen otázka vystudovaného práva, ale mísí se to i s nějakým vnitřním nastavením – soud může být podjatý a já nevím, co všechno.
Soudit bych nechtěla a přesto to tak nějak děláme všichni a denně – vnitřně pořád posuzujeme, usuzujeme, rozhodujeme komu budeme věřit a komu ne, s kým se budeme bavit a komu raději naslouchat nebudeme. Taky by se nám kolikrát kus toho šalamounovského moudra hodil.
Zvláště dnes, kdy se nám zdá, že svět je celý zmatený – denně na nás útočí stovky zpráv – pravdivých i falešných. A teď? Věříme všemu, co si přečteme a nebo to zkoumáme, kde je asi ta pravda. A nebo nečteme nic a máme svoji pravdu. Je to opravdu náročné se v tom všem orientovat. Každý něco povídá, každý má dnes svůj názor.
Včera na konventu – byl jeden z posledních odhlasovaných návrhů na synod – že jsme se shodli, že se v některých palčivých otázkách církve neshodneme. To je co – shodli jsme se, že se nakonec neshodneme a tak jsme diskusi naštěstí uzavřeli, pomodlili se, zazpívali a jeli domů, jinak bychom tam rokovali ještě i teď.
Zpět k Šalamounovi...
Šalamoun se dostává do situace, kdy je jako ve snu – bdí či sní? To nevíme. Je asi 12 km SZ od Jeruzaléma na jakémsi posvátném návrší v Gibeónu (na území Benjamínově – o tom jsme si povídali minule). A tam podle královské tradice přináší Bohu oběť zápalnou. Chrám ještě nebyl, aby to dělal tam, tak to dělá na nějakém pohanském návrší. A to, co tam prožije je jako rozhovor s Bohem, možná jako modlitba, ale možná je to prostě jen sen, zbožné přání – nevíme. Slyší Boží hlas, který k němu mluví a říká – žádej, co ti mám dát… to je co?
O co byste žádali Vy? Nejsme sice v královském postavení, ale přemýšlela jsem o co by člověk takhle napřímo žádal. Představte si to a zkuste si odpovědět – jste někde na kopci, jen vy sami se sebou a najednou zaslechnete od Boha tuto výzvu – žádej, co ti mám dát? …. co myslíte, vzpomněl by si člověk v takové situaci na celosvětový mír a nebo by chtěl spíš splnit nějaké své osobní přání, něco co ho trápí? Za mír se sice modlíme, ale myslím, že v tu chvíli bychom začali všichni myslet na sebe a své potřeby a vylili bychom ze sebe, co chybí právě nám osobně – někdo by žádal o zdraví, protože je třeba nemocný. Někdo zase o lásku, protože mu chybí, jiný možná o dítě, protože ho nemá. Jiný zase o vlastní bydlení, protože po něm touží, jiný by zase chtěl lepší práci, protože buď žádnou nemá nebo je v ní nešťastný a někdo peníze, moc a slávu nebo já nevím, prostě jen - Bože dej mi dovolenou – to chci Já :-)
A všimněme si že Šalamoun nic takového nechce – no dejme tomu, že to všechno měl, byl to přece král – měl moc, dařilo se mu zrovna, byl mladý, takže zatím žádné zdravotní neduhy, asi byl i hezký, takže žádný netvor to nebyl, měl přece ty manželky cizinky. Ale znáte to, že s jídlem roste chuť – většinou, kdo má moc, chce ještě víc a nikdy neví, kdy má dost. Takových vlivných lidí třeba na politické scéně jsme už mohli pozorovat, jak chtěli víc a víc – dějiny jsou tím protkané.
Vraťme se ale k tomu, co chtěl po Bohu Šalamoun - kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. - Kéž bys dal – srdce vnímavé, abych dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.
A co se stane po takové duchaplné přací větě – sám Pán Bůh je tím překvapen. Najednou se nám tam totiž promítnou ty běžné prosby panovníků, které Pán Bůh slyší, ne že je neslyší, on je dobře zná, jak se lidi modlí, ale nereaguje na to. Prostě Šalamoun nežádal pro sebe to, co ti ostatní – dlouhý věk, ani víc bohatství a slávy, ani smrt svých nepřátel, ale rozumnost a to Bůh cení. Dokonce tak, že Šalamounovi přidává i to, oč nežádal – bohatství, slávu, výjimečnost mezi králi a taky, že prodlouží jeho dny, pokud bude chodit po Božích cestách. To opravdu není málo – je to až moc, co? Nakonec dostal i to, na co se vůbec nesoustředil. No to je skutečně jako ve snu, takové dary.
Moudrost rozlišovat mezi dobrem a zlem nemusí být jen zbožným Šalamounovským královským přáním, ale může se stát i naším, proto si to dnes tady říkáme, abychom přemýšleli i nad tím, jak a za co se modlíme, co si vlastně přejeme, jak rozlišujeme a jak rozsuzujeme a posuzujeme. Jak mnohdy jednoduše vystřelíme z pusy ty svoje pravdy, ale pak je už nemůžeme vzít zpět. Moudrost je i mlčet. Moudrost je i v tom co čtu a kde to čtu. Mít dnes tak moudrost se v tom všem vyznat a nezbláznit se z toho. Moudrost poznat co je dobré a co dobré není.
Modlitba: Pane Bože, ty jsi dárce moudrosti a rozumnosti, ukazuj nám cesty, jak v tomto životě žít moudře a rozumně, jak mluvit moudře a rozumně, jak jednat moudře a rozumně, ale především tě prosíme o srdce vnímavé, aby dokázalo rozlišovat mezi dobrem a zlem.
Slovo poslání: Přísloví 1
1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,
2 jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,
3 jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,
4 aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.
5 Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost
6 porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.
7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
Přímluvná modlitba: Prosíme o moudrost rozlišovat mezi dobrem a zlem. Prosíme za vnímavé srdce, které dokáže být citlivé a empatické. Prosíme za moudrost těch, kteří nám vládnou, kteří mají v rukou moc. Prosíme za církev, aby také moudře rozhodovala a ukazovala cestu k Bohu. Prosíme za naše sbory, rodiny i jednotlivce, aby se i tam nacházela moudrost a rozumnost, ale taky víra, láska a naděje…. Otče náš …. Amen.