Koho vlastně čekáme?
Koho vlastně čekáme?
"Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
Mk 1,1-9
Text: Mt 11,2-6
Aspoň jednou v nějakém adventním kázání by mělo zaznít taky něco o Janu Křtiteli. Co o něm víme? Víme, že Jan Křtitel byl trochu takový, z dnešního lidského hlediska bychom řekli, podivín. Prostě takový pouštní člověk, který žil poměrně skromně. Prostě dnes bychom řekli potulný kazatel, který měl své stoupence, učedníky, kteří jej v jeho učení následovali. Přicházel totiž s něčím novým, co lidi oslovovalo a taky proměňovalo. Přízvisko Křtitel získal tím, že křtil v řece Jordánu na odpuštění hříchů. To znamená, že kdo si na základě jeho kázání a víry v Boha uvědomil své hříchy, litoval jich, Jan jej pokřtil a tím člověk symbolicky ze sebe smyl nečistotu hříchu a mohl se tak stát novým člověkem. Vnitřní duchovní změna se děje ale na základě víry, a co se týče křtu, tak jednorázově. Ne, že se bude člověk každý týden chodit křtít, tedy umývat do řeky, a tak se pokaždé proměňovat v nového člověka a zbavovat hříchu. Samozřejmě, že lidé dál podléhali hříchu, ale už věděli, že nad jejich hříchem je Bůh, který má moc odpustit. A vědomí vlastní hříšnosti vede k pokání a také k odpuštění. Tak, máme za sebou na úvod trochu křestní teologie a můžeme dál pokračovat.
Jan Křtitel svou vírou jako prorok, mimo jiné, také vnímal, že přijde něco skutečně nového, průlomového a tak kázal o tom, že lidé mají činit pokání také proto, protože se přiblížilo Boží království. Tedy přiblížila se Boží vláda tady na zemi. Mluvil totiž o příchodu Mesiáše, Zachránce a zprvu ani moc netušil, kdo to je nebo odkud se objeví, jen zřejmě tušil, že ten čas je tady. Prostě to tak prorocky cítil a vnímal, a proto o tom mluvil. Víme, že když k němu přišel samotný Ježíš, aby se od něj nechal také pokřtít, tak vznikla kuriózní situace, kdy najednou Jan řekne... to já bych se měl nechat pokřtít vlastně od tebe, vždyť já nejsem hoden ani rozvázat řemínek u tvé obuvi – jakože Jan není ani služebníček proti Ježíši, asi tak by se to dalo přirovnat. Prostě Jan dostal znamení shůry, že tento Ježíš není tak úplně obyčejný smrtelník. Je to Boží vyvolený a on se s ním nemůže ani porovnat.
A teď o nějaký čas později (dejme tomu za dva, tři roky) se Jan ocitne ve vězení. My víme, že to s ním neskončí dobře, bude nakonec popraven. A tady v tom vězení Jan řeší zásadní otázku, jestli je Ježíš skutečně tím, kým má být. Skoro by se dalo říct, dyť mu to bylo u toho křtu Ježíšova v tu chvíli naprosto jasné, tak na co se ještě ptá. Bilancuje snad? Pochybuje? Prostě najednou posílá své učedníky za Ježíšem a přímo se ptá: "Jsi ten, který má přijít nebo máme čekat jiného?"
V době adventní mě tato otázka docela dost napadá a taky zajímá, jak ten Mesiáš vlastně přichází? Co máme vlastně čekat? Za týden tady bude Ježíšek. Bude? Přijde k nám Ježíš nebo Ježíšek? Nadělí nám dárky, nebo máme čekat ještě něco jiného? Vždycky mě to strašně štvalo, že jsme si z Ježíška udělali nemluvně, které jsme uklidili pěkně do jeslí pod stromek a nedali jsme mu už možnost promluvit. Prostě mluvíme za něj my...
Říkáme: co ti přinesl Ježíšek? A správná odpověď asi je: Ježíšek mi přinesl ponožky a šálu (třeba). Ten je ale štědrý, že? Mně dal zase poukaz do fitka, no a já dostal klíče … klíče od čeho? No. od auta přece (třeba). Tak nějak se o Vánocích bavíme. Je to taková hra na Ježíška, nebo já nevím, jak to nazvat, folklór? Který, když odmítnete napodobovat, tak tím asi kazíme všem okolo tu zvláštní hru na Vánoce a Ježíška. No a tak se o Vánocích předháníme a říkáme si, jak ten Ježíšek někomu dává to a jinému zase ono. Já říkám prostě hra na Ježíška a z Ježíška se stává takový zvláštní Jára Cimrman, o kterém pak jen povíme … teď tu byl, ale už tu zase není, takže ho nikdy nikdo neviděl.
Jan Křtitel nemá možnost už Ježíše taky vidět, slyší o jeho činech až do vězení, a říká si, něco se přeci jen venku děje. Jan měl sice prorocké smýšlení, ale nevěděl všechno. Ano, tak to u proroků je, vyřizují nebeskou zprávu či vykládají znamení, ale jejich rozum si s tím sám moc neví rady. A tak teď, ještě když má tu poslední možnost, se chce ještě Ježíše na dálku zeptat, jestli je to skutečně On, Ten, co má přijít, nebo proč vlastně Jan váhá a potřebuje se takto ptát? Třeba ho zmátlo to, že je vlastně Ježíš jeho příbuzný. Že by mu nakonec bránilo v tom rozpoznání to, že by si Bůh za Mesiáše vybral někoho tak blízkého, koho vlastně zná? To nevíme. Ale napadá mě, že my křesťané taky někdy čekáme od Ježíše kdo ví co, jen ne toho člověka a už vůbec ne blízkého.
V týdnu jsem byla nakupovat v Lidlu a potkala jsem tam jednu paní, věřící paní, dokonce k nám chodila jednu dobu do kostela. Ale my tady prostě nejsme tak nadšení a zapálení křesťané, a tak to některým moc nevyhovuje a jdou zase dál, to je v pořádku. Byla jsem ráda, že jsme se potkaly. Dokonce mě povzbudila, a tak trošku nakazila tím svým křesťanským optimismem. Ale nakonec mi říká… já si myslím Pavlínko, že už Pán Ježíš skutečně brzy přijde a já se tak těším, protože to, co se teď děje ve světě, to už jsou skutečně ta poslední znamení… Trochu jsem argumentovala tím, že ale ta znamení konce křesťané v dějinách už pozorovali mnohokrát, protože války byly vždycky. Lidé nesmyslně umírali i v minulosti. Byly různé pogromy, epidemie, kdy si to lidé skutečně i přáli, aby už byl konec a Pán Ježíš přišel hlavně pro ně tak, jak to má v těch zaslíbeních… a On nic...
On asi zřejmě ještě nepřišel, protože jsme tu teď ještě my a naše děti a myslím, že o těch posledních věcech ani nakonec nic moc nevíme. Jen se bojíme, abychom ten čas, jak se tak říká, nepropásli. Víme prostě jen, že ten jeho příchod bude nečekaný, jako když zloděj v noci překvapí spícího člověka v domě. Jinde se to jeví jako hotová apokalypsa, a to je tak všechno, co víme, že prostě přijde.
A my Jej tedy pořád očekáváme... úplně VŠICHNI čekáme... že Bůh v Kristu přijde, buď znovu jako nemluvně a nebude nám do toho našeho slavení jeho příchodu nic víc říkat a my si to oslavíme tak nějak o něm, ale bez něj. Nebo přijde jako nějaká pohroma a zkáza, která udělá konec všemu zlému, vezme si vyvolené a zbytek se bude trápit ve věčných mukách – samozřejmě, že mnozí křesťané si myslí, že oni jsou ti vyvolení.
Proto asi nebude moc na škodu, zeptáme-li se právě dnes, stejně jako Jan kdysi ve vězení před svou smrtí - "Jsi ten, který má přijít nebo máme čekat jiného?"
Jan se dočkal... Jan se dočkal odpovědi přímo od Ježíše – jděte a zvěstujte Janovi co slyšíte a vidíte, říká Ježíš … slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží… jako kdyby Janovi chtěl Ježíš ještě říct... co ještě potřebuješ Jane víc vědět? To o čem jsi mluvil, se už přece děje, co ještě jiného čekáš?
A tak si to říkám i já, a říkám to i Vám... Co ještě čekáme? Ježíš stále přichází, to je nekončící děj, pokud slyšíte a vidíte, tak máte možnost Jej v tomto světě potkávat. Pokud tedy o něm skutečně slyšíte, tak musíte i vidět, že dělá zázraky a to i ve světě, kde se válčí, kde je chudoba, kde je nemoc, kde se umírá, ale nemůže je udělat s námi, pokud budeme dělat, že jsme hluší a slepí.
My to máme totiž nastavené tak, že Jej očekáváme stále tak nějak jinak. I Jan to tak možná měl. Nebyl si moc jistý, jak ten Boží vyvolený má vypadat. Ježíš přišel přitom jako člověk, jako dítě, narodil se z ženy. Pán Bůh se přiblížil člověku v člověku, a my pořád chceme nadpřirozeno. Pořád očekáváme od Něj zázraky úplně jinak. Stále dokola chceme i tu atmosféru a kouzlo Vánoc, a pak jsme tak trochu zklamaní. Tak jak to říkával můj tchán, když si děcka rozbalily už všechny ty dárky, co měly pod stromečkem a zbyl jen zase ten nepořádek, tak vždy poznamenal – tak, a je po všem, a začal uklízet ty natrhané papíry. A přitom ty zázraky se dějí nejen o Vánocích, vy to nevidíte?
Vánoce nás nemají otravovat, ale těšit, protože Ježíš bude tam, kde se lidé pomodlí a zazpívají, kde si prokážou milosrdenství, kde k sobě budou hodní a laskaví a budou se mít rádi... ať už to bude tady v kostele, nebo na náměstí, nebo doma u stolu či u stromku, nebo někde na frontě, či v nemocnici Zkrátka bude tam, kde bude lidem spolu hezky, co víc chcete?
V úplně těch malých obyčejných krásných věcech je Bůh v Kristu. Přichází k nám neustále v člověku, jinak jej snad ani nemůžeme potkat, jen si toho víc všímejte, je to totiž čím dál tím těžší. Někdy se na nás dívá dětskýma radostnýma očima. Jindy jsou to zase oči starého člověka. Podaná ruka. Někdy jsou to obyčejná slova, která nám zaťukají na srdce jako povzbuzení nebo úleva. Někdy je Ježíš v obětí, v doteku, který potřebujeme. V ošetřené ráně, která se začne hojit… a mohla bych pokračovat. Možná jde ještě někde i zabalit jako dárek pod stromeček, ale musí to být nečekané překvapení a ne, že si řekneme, co přesně chceme a musí v tom být hlavně láska.
Milí přátelé, já si uvědomuji, jak jsme dnes a promiňte mi ten výraz „zblblí“ tím vším, co se kolem nás děje. Na jedné straně válka, která nemá konce a my se právem bojíme, kam až to povede a jak to s námi bude. A teď do toho všeho máme slavit Vánoce. Možná se nám je slavit už ani nechce tak jako dřív. Na druhé straně možná i přicházíme o víru, že nad tímto světem je ještě Bůh, který může něco změnit. Ale věřte, že může, Bůh ale mění člověka a jeho srdce, ne politickou situaci, na to nezapomínejte. Vše je o člověku a jeho vztahu k Pánu Bohu. Kde se Bůh ze vztahů vytrácí a nehledá, tak ani nemůže být nalezen, byť by se slavily jeho narozeniny - tedy Vánoce.
Modlitba: Jsi ten, který má přijít nebo máme čekat jiného? Pane, víme, že jsi už přišel a nyní přicházíš ke každému z nás skrytě a nepozorovaně. Někdy tě poznáváme, jindy ne. Někdy jsi hodně blízko a jindy se nám zdáš vzdálený. Prosíme tě, buď nám o Vánocích blízko, buď u nás doma, ale i v kostele, buď i v obchodě a na ulici, buď i tam, kde je člověku hodně smutno a mizerně. Amen.
Poslání: Lukáš 21,25-28 Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.