K svobodě je dlouhé putování
K svobodě je dlouhé putování...
Izraelci úpěli k Hospodinu: „Zhřešili jsme proti tobě, opustili jsme svého Boha.“ Soudců 10, 10
On nás vysvobodil z moci tmy a uvedl do světla, kde vládne jeho milovaný Syn. Jeho prostřednictvím jsme byli vysvobozeni a kvůli němu nám Bůh odpustil naše viny. Koloským 1, 13–14 (SNC)
Ž 115 / Ex 15,22-16,4
Přemýšlela jsem, jestli právě dnes má zaznít i něco z kazatelny o svobodě – ono toho už bylo nakonec řečeno celkem dost – celý týden se médii hodnotí, slaví, rekapituluje či jak to nazvat … těch třicet let svobody, právě dnes 17. listopadu.
Asi to nelze přejít jen tak, když slavíme v rodině nějaké kulatiny, taky bilancujeme – je to asi podobné. Já na ty oslavy moc nejsem, takže by mi bylo nejlíp, kdyby celý státní svátek vyšel na pondělí, bylo by víc volna, člověk by si odpočinul.
V Bibli je hodně velká symbolika čísel a tak jsem samozřejmě hledala tu třicítku – je tam zmíněna jen 2x a ty souvislosti jsou minimálně zajímavé...
Lukáš 3:23 Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let.- to zní nadějně, ale vzápětí v Mt se o třicítce v souvislosti s Ježíšem mluví už jinak...
Matouš 27:9 Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: `Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele...
Takže počátek Ježíšovi činnosti a vyčíslená cena zrady za jeho život.
To je opravdu zvláštní symbolika třicítky, takže teď opravdu nevím, jestli je co slavit.
V souvislosti s výročím revoluce se pochopitelně vždycky mluví o svobodě – a já o té svobodě taky v této souvislosti vždycky přemýšlím, ale z pohledu Bible – jestli tam není něco, co už se opakuje, co už tady bylo....tak pochopitelně hned mě napadne izraelský národ, myslím na vyjití z egyptského otroctví, na přechod přes rákosové moře – to je taky taková tichá sametová revoluce.
A myslím na to putování pouští do zaslíbené země, myslím na to remcání izraelců na poušti, jak na všechno ujařmení ze strany Egypta rychle zapomněli a ohlíželi se jen za egyptskými hrnci masa – jak se tehdy vlastně měli dobře.
Exodus 16:3 Izraelci jim (Mojžíšovi a Áronovi) vyčítali: "Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem."
Ano, velmi rychle na všechno ostatní zapomněli a vzpomněli si jen že měli maso. - Tento týden jsem zahlédla jeden starý záběr v televizi, jak se jedné prodavačky za komunistů ptali, kdy měli naposledy v obchodě toaletní papír – odpověděla, naposledy před 14dny (to bylo nějak, když vyhořela asi jediná československá papírna a opravdu toaletní papír nebyl v žádném obchodě). To si dnes neumíme představit, že by došel toaletní papír nebo něco jiného - v dnešní době? A přesto si lidé stěžují a ještě nostalgicky vzpomínají. Ale jak je vidět to tu bylo od nepaměti.
Putovat pouští je ale jiná svoboda – je to jakási očistná doba, kdy se tříbí především víra, ale i vzpomínky, myšlenky, lidé. Ano nastává i jakási forma vyprahlosti, lačnosti – možná i to je způsob očisty. Putování pouští je nepohodlné už jenom tím, že jste pořád na cestě. To samozřejmě vede k tomu, celou tu situaci svádět na Hospodina, no na koho jiného – vždyť nakonec i dnes Boha obviňujeme z kdejakého dnešního nepohodlí, nemocí, lidských i přírodních katastrof.
Exodus 16:35 Izraelci jedli manu po čtyřicet let, dokud nepřišli do země, v níž se měli usadit; jedli manu, dokud nepřišli na pokraj kenanské země.
Izraelci jedli manu, nebyli tedy hladoví, ale zpočátku byli rozežraní, nejdřív jim nebylo po chuti, že se musí spoléhat na Hospodina. Chtěli si dělat zásoby, ale mana podléhala do druhého dne zkáze. Jenže Bůh jim manu dával celých 40let, každý den znovu.
Jozue 5:6 Čtyřicet let chodili Izraelci pouští, dokud do jednoho nezmizel celý ten pronárod bojovníků, kteří vyšli z Egypta, protože neposlouchali Hospodina. O nich se Hospodin zapřisáhl, že jim nedovolí spatřit zemi, o které přisáhl jejich otcům, že nám ji dá, zemi oplývající mlékem a medem.
Izraelci než doputovali k hranici zaslíbené země, tak to trvalo 40let – čtyřicítka je biblické číslo jakéhosi zápasu. Je to lhůta, ve které se něco děje, připravuje. Čtyřicítka souvisí s biblickou potopou – taky tam jde o přechod odněkud někam – odplave to staré a vznikne nové. - 40 dnů byl také sám Ježíš pokoušen, zkoušen na poušti, prožíval zde vnitřní zápas s pokušitelem a vyšel z něj jako vítěz.
Biblické 40-ti leté putování pouští ve svobodě, to je taky takové zkušební období – tam se prověřuje, tříbí, tam se zkouší poslušnost zákonu, věrnost Hospodinu. Čtyřicet let chodili Izraelci pouští, dokud do jednoho nezmizel celý ten pronárod, který neposlouchal Hospodina, čteme – to je zajímavé, museli vyhynout, jedině tak se dalo to společenství nově proměnit. Protože jinak by tam pořád něco zkaženého kvasilo a nedělalo dobrotu.
40 let - to jsou u nás dvě generace. Po třiceti letech svobody nás stále ještě ovlivňuje generace, která rostla a čerpala z minulého režimu. Zkrátka tu pořád něco ještě kvasí. Teprve až ti dnešní třicátníci mohou oprávněně mluvit o tom, že si nepamatují jak chyběl v obchodě toaletní papír, protože v té době už skutečně nežili. Za takových deset let to bude celá silná střední generace, která se už narodila ve svobodě a nemá v hlavě tady tyto srovnávací mechanismy před a po, nemá žádnou kádrovou minulost. - A jaké to pak bude?– uvidíme. Přibližně za deset let také uvidíme, jaké to bude, když nastane odluka církve od státu. Uvidíme, jestli bude ještě někdo poslouchat Hospodina. Uvidíme v co se změní poušť, jestli to nebude spíše duchovní spoušť.
Koneckonců je třeba zmínit, že Izraelci na prahu zaslíbené země neměli nic vyhráno, měli před sebou sice Hospodinem slíbené území. Ale to území nebylo prázdné, teprve si jej museli vybojovat, zápasit o něj. Po čtyřiceti letech svobody měli obavy o svůj život, báli se vstoupit a překročit Jordán. Ano, jedna etapa skončila - skončilo zkouškové období, skončilo putování, skončila cesta osamostatňování. Na poušti se totiž Izraelci učili spoléhat na Hospodina, postupně se zbavovali modloslužby a všech těch egyptských nánosů, které je po generace ovlivňovali a křivili víru v Hospodina. Na poušti také obdrželi od Hospodina Mojžíšův zákon, desatero a podle toho se učili žít a nově uctívat Hospodina a přesto se báli.
Bratři a setry, na vyjití z Egypta demonstruji dnešní svobodu a nakonec musím konstatovat, že nic mě nepřekvapuje – vyvozuji, že svoboda se nenabývá snadno, i když to tak dnes už může vypadat. Je to velmi dlouhá cesta jakousi prazvláštní pustinou a snad i vnitřní vyprahlostí. Bůh zde není vidět, jedná skrytě. Aby život na svobodě mohl dobře fungovat, tak je potřeba kvalitní vedení a hodně dobré zákony. To vše se ve svobodě děje. Na poušti tím vedením byl pověřen Bohem vyvolený Mojžíš a jeho bratr Áron. Ale sotva se Mojžíš uchýlil převzít zákon, tak lid se začíná chovat naprosto pošetile. Nakradené bohatství z předchozího režimu, tedy Egypta, si před sebe staví jako Zlaté tele a Áron jim v tom ještě žehná. Klanějí se, nevázaně se baví a uctívají si nového Boha.- Další biblický poznatek tedy je, že svoboda bez dodržování zákona Božího neobstojí. - Dnes je trochu zmatek v tom, jaké zákony vlastně platí a v dodržování zákona. Pokud se neorientujeme, tak doporučuji Mojžíšův zákon, ten stále platí a vztahuje se i na nás – zopakuji: nebudeš si dělat jiné bohy a klanět se jim, nebudeš zneužívat Boží jméno, budeš pracovat tak, jak se má a myslet na svůj sedmý odpočinkový den, protože to je Boží den, požehnaný a svatý. Važ si svých rodičů, protože v tom je zaslíbení tvé budoucnosti – taky budeš rodičem. Hlavně - Nezabíjej, Necizolož a Nekraď, tedy neber si, co ti nepatří, Nelži a Nezáviď. Ten zákon není žádný opruz, ale ochrana naší svobody.
A nakonec jestliže si někdy po těch dvou generacích nějakou tu svobodu osvojíme, tak zdaleka nemáme vyhráno. Země oplývající mlékem a medem se musí teprve vybojovat. Tak já nevím, jestli je nakonec dnes co slavit. Je to přeci jen běh na dlouhou trať a bez Boží pomoci stejně nikam moc nedojdeme.
Modlitba: Pane Bože vyznáváme, že nejsme úplně v té naší svobodě spokojení, mnohdy máme stejné nálady jako Boží lid na poušti. Mnohdy se cítíme jako ovce bez pastýře, ale je to přitom jen naše bloudění kamsi jinam. Ty jsi nad námi stále, vedeš nás, dal jsi nám ve svém zákoně dobré směrovky ke svobodě, ale my máme problém tvůj zákon dodržovat. Pane, chceme věřit a doufat, že ty máš pro nás jasný cíl, místo kam směřujeme, zaslíbenou zem, ať už to bude tady na zemi nebo u tebe. Amen
Poslání:
1 Petrův 2:16 Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.
PŘEDPOSLEDNÍ NEDĚLE CÍRKEVNÍHO ROKU - neděle 17.11.2019