Ježíš v synagoze
Ježíš v synagoze
Evangelium Markovo 1, 21-28
Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil. I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží." Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho." A pověst o něm se rychle rozšířila po celé galilejské krajině.
Dalo by se říct, že první Ježíšovy kroky potom, co se nechal pokřtít, co se nechal pokoušet a oslovil první 4 učedníky, kteří zanechali své rybářské sítě a šli za ním…vedou podle Markova evangelia do synagogy… nakonec - kam jinam?
My přeci taky chceme, aby ti pokřtění pak taky ještě přišli do kostela.
Ježíš se v synagoze hned ujímá iniciativy – v synagogách se čte z Tóry a učí. A nakonec Ježíš tam nedělal nic jiného, zvláštního, neobvyklého – prostě přišel a učil… ale dočítáme se, že všichni nad tím jeho učením žasli… mohli bychom přece říct, že když i k vám přijde někdo nový, třeba tady na kazatelnu (teď se to tady asi i střídá), nebo do sboru, tak taky čekáte, co to bude, s čím novým přijde, nebo s čím novým ještě přijde? Prostě jste plni očekávání...
Když je to kazatel nebo ... kazatelka, tak se obvykle čeká na to kázání – jestli osloví a nebo je to jen další „uspávač hadů“. Jestli má to kazatelské charizma vás vtáhnout, zaujmout a promluvit až tam někde dovnitř, kdy člověk zastaví i ten tok myšlenek a přestane řešit co bude dnes k obědu a jestli zamknul dveře od domu či auta, když odcházel nebo se s někým těsně před kostelem nepohodl a teď to leží v hlavě jako balvan… to bychom se asi divili, kdybychom si viděli do hlavy, na co všechno myslíme před bohoslužbami a kde se zrovna teď ještě nacházíme. Ono je to v dnešní době docela náročné začít se koncetrovat, snažit se porozumět, navázat to spojení – se všemi najednou nemůžu mít oční kontakt, takže je možné, že ještě teď je někdo úplně někde jinde.
Ale přenesme se do té synagogy, kde zrovna přišel Ježíš – On tam přijde jako někdo nový, koho tam ještě neměli a začne tam učit tak, jak je to běžné, ale přesto je to v něčem jiné… čteme: učil jako ten, kdo má moc a ne jako zákoníci. Bratři a sestry, jak vypadá taková moc? Moc učit… Možná si to představujete už teď jako něco nadpřirozeného, něco zázračného – jako, že měl přece to zplnomocnění Boží, tak to muselo být něco extra, nějaká pecka… energie čišela a tak. Já se snažím v Ježíši ale objevovat i jeho lidskost, abych se mu dokázala přiblížit, protože tu Božkou pověst on už vlastně má a tím může být pro mnohé úplně nedosažitelný. A svědectví Markovo evangelia to dělá vlastně taky tak – Ježíš přišel do synagogy jako rabbi a ne jako Bůh. A jak jsem řekla na začátku, když přijde někdo nový, třeba i tady sem k vám, tak jsou tam očekávání … s čím přijde, jakým jazykem bude mluvit, nebo jakým slovníkem – budeme mu rozumět, pochopíme to, uvěříme mu to, bude to pro nás srozumitelné nebo moc odborné? Bude to mít hlavu a patu? Je nám dotyčný sympatický? I to hraje roli...
Nakonec tohle se skutečně děje i v těch našich školách – je učitel, který když začne mluvit, ostatní vypnou svoje senzory pozornosti, ale pak přijde učitel, který má svůj předmět rád, umí jej učit, umí to předat, jste z toho nadšení, protože jeho nadšení se přenese na vás a vy mu to věříte, že svou práci dělá rád a chcete ji dělat taky tak.
Tak nějak si představuju Ježíše, šel do synagogy, učil o Bohu, kterému věřil jako svému Otci a měl ho rád, dělal to opravdově a všichni mu to prostě věřili – tak se předává i víra. Takže tady je ta moc. A Marek napíše a ne jako zákoníci. Víme, kdo byli zákoníci, jakou měli pověst? Prostě už v tom nebyli opravdoví, nikdo jim to jejich zákonictví asi ani nevěřil, celými dějinami si nesou nelichotivou biblickou přezdívku – pokrytci!
Tak tohle bychom měli, ale v té synagoze, když tam ten Ježíš zrovna učil se ještě něco přihodilo – čteme, že tam byl člověk, posedlý nečistým duchem a něco na Ježíše vykřikoval... Jak jsem to tak četla, tak jsem si říkala, doprčic co tam vůbec dělal? Co takový dělal v synagoze? My si přece i tady myslíme, že ti s tím nečistým duchem jsou někde venku. Vykřikujou něco na ulici, nebo v politice, v televizi na internetu. Ti, které něco posedlo a oni si s tím neví rady, tak všude něco vykřikují. Ale tady? Čekali byste, že bude vedle vás třeba sedět někdo, kdo není naladěný na evangelium a bude rozporovat víru s normálním životem? No nečekali, ale může se to stát a děje se to. Tehdy i dnes...
My si zase za tu posedlost někdy dosazujeme totiž něco moc démonského, nečistého, ale ono to může být i klidně něco v nás. Třeba se ozve nějaké naše moc kritické přemyšlení, když posloucháme nějaké kázání a v tu chvíli nejsme připraveni to přijmout a fakt si v duchu řekneme, tak takhle ti teda toho Ježíše nežeru. Tohle už je na mě moc, já mám taky nějaký svůj rozum a tohle vírou zkrátka nepřijmu. Klidně mohl tam v té synagoze takhle vykřikovat i zákoník, proč ne? Já se přiznám, ani mě některé věci úplně nesedí - třeba jak nám nedávno tady pomocný biskup olomoucký Antonín Basler vyprávěl, jak nějaká žena někde nehodně užila hostii, hostii musela vrátit, byla někde zamčená a po týdnu se na té hostii objevila krev, ono se to zkoumá a podle DNA, je to vždycky ta stejná krev, mladého muže někde z jihu - … no nevykřikovala jsem nic, ale moc jsem tomu zázraku tedy nevěřila, ale kdo vlastně ví… jak to je. A co jsem já, abych to mohla soudit – já přece nemůže znát všechny způsoby, kterými se dnes Bůh zjevuje.
Já vám řeknu takový příklad, třeba je to mimo – na konci prázdnin jsem byla v Praze a jak jsem procházela Andělem, tak tam byla evangelizace – předesílám, že já jsem narozená v církvi a na tohle se fakt nechytám, já to prostě nemám ráda takové vykřikování někde ještě na tržnici do mikrofonu, že Ježíš zachrání tvůj život, když a bla bla bla… prostě dál jsem neposlouchala a metala jsem pryč. V tu chvíli jsem se styděla, vlastně nevím ani za co, možná mi bylo i líto toho Ježíše. Vím, že jsem si říkala, že zrovna tady v Praze je tolik kostelů, jsou otevřené a jsou prázdné… stačí tam přijít a ztišit svoji duši a on tam možná bude, ale tady na tržnici? Jen jsem zaslechla nějakou paní, co tam stála, jak říká nějaké druhé – já jsem se tehdy modlila a ono to opravdu funguje… takže někdo asi poslouchal, ale jen pár lidí se zastavilo.
Já prostě nevím, co to do mě tehdy vjelo, když jsem nad tím zpětně přemýšlela ve vlaku, uvědomila jsem si, že jestli se má víra šířit, tak se nesmí schovávat. Že jsem tomu vlastně nedala žádnou šanci a hned jsem začala soudit, ale mladé bouřlivé víno přece staré měchy neudrží a že to tak prostě je i v bibli. Staré je asi dobré, mladé zase asi vyšumí nebo něco rozerve, dohromady to nikdy moc nešlo, ale v bibli je obojí. Ta nadšená evangelizátorka byla totiž nějaká mladá školačka. A já si tak v duchu povzdechla, co ta holka o víře vlastně ví, jestli pak už měla i nějakou skutečnou životní krizi. No prostě jsem asi v tu chvíli myslela, že jsem někde asi dál nebo výš. Nakonec jsem si uvědomila, že to chce mít docela koule, chytit takhle mikrofon a jít o své víře něco říct na Anděla. Já bych to nedokázala. Já jsem si troufla se svou vírou až sem a stejně nad tím pořád přemýšlím, jak moc jsem vlastně uvěřitelná, stravitelná, všem prostě taky nemusím sedět. Nemám žádné charisma, možná jsem někomu i nesympatická… atd. Ale já jsem naštěstí pouhý služebníček Boží, a co já vím o tom, jak a kdy si mě Pán Bůh používá… jenže…
Ale víte jak se Ježíš dostane ze synagogy až k vám do kostela? Přenosem, že si prostě budeme o své víře povídat, jak to máme a někomu to holt budeme věřit a někomu zase ne a tam, kde se podaří navázat spojení, tam se Kristus jako zázrakem objeví, tzv. se nás dotkne.
Chci tím říct, jak Ježíš musel vyčistit synagogu, ano někdy stačí jeden hlas a otráví to celé společenství… prostě nečekejme, že to nečisté je jenom někde venku, je to i tady, je to dokonce přímo v nás… spousta špatných myšlenek se nám kolikrát honí v hlavě, začne nás to až ovládat a kolikrát si s tím nevíme ani rady. Někdy i perfektně víme, jak to má ve sboru, v církvi fungovat. Pak ale i ty zaručené „dobré úmysly“ vedou ke špatným rozhodnutím, činům nebo i špatným slovům jeden vůči druhému. Začneme něco blbého vykřikovat a ani o tom nevíme, neuvědomujeme si to. A říkáme, co je ti do nás Ježíši, tohle si přece vyřešíme samy. Přišel jsi nás snad zahubit? … my abychom se udrželi, musíme to a to, potřebujeme přece ty salárníky a jen pohou vírou to tady neudržíme, ani ty mladé ne… třeba.
Škoda, že nevíme, co Ježíš konkrétně učil, co z té Tóry v tu chvíli tak jinak vykládal, že nad tím mnozí žasli, ale našel se jeden, někdy stačí jeden hlas, který má v sobě něco démonského, ani o tom kolikrát neví a něco vykřikuje.
Možná je dobře, že neznáme co Ježíš zrovna probíral a na co dotyčný reagoval, protože si tam můžeme dosadit cokoliv a kohokoliv… zkrátka zlý si najde vždycky cestu, kdy bude chtít mocné Boží dílo překazit, s tím se možná musíme naučit počítat.
Proto zkoumejme… ne ty druhé, ale především sami sebe (myšlenky, slova i skutky, jak vyznávají katolíci ve své liturgii) co nedobrého s námi cloumá. Je dobré, že i s tím dokážeme přijít sem, protože pokud se vystavíme Božímu zrcadlu, pořád se s tím dá něco dělat, sice to s námi možná zalomcuje, ale dá se to vyhnat. Bůh nám vidí do srdce, a proto on jediný skrze Krista má tu moc nás od zlého očistit.
Blížíme se k závěru... Ježíš v synagoze prostě zapůsobil, nejen asi svým charizmatem a mocí a kdoví čím vším ještě, ale asi především svou vírou a skutečná víra dělá opravdu divy, má moc vyhnat i to špatné, co si sebou neseme až sem.
Poslední verš této perikopy v synagoze je už takový ani nevím, jestli zrovna pro Ježíše lichotivý – prostě pověst o něm se roznesla rychle všude po celé krajině. Přemýšlím, co ti lidi vlastně o Ježíši roznesli – z dalších událostí je patrné, že Ježíš zrovna o takovouto popularitu vůbec nestál, nechtěl prioritně působit jako zázračný léčitel. To že se to jeho evangelium přeneslo přes dva tisíce let až k nám do kostela, je vlastně moc fajn. Ale musíme se neustále snažit svůj pohled na Krista korigovat, protože někdo na něj hledí stále jak na svatý obrázek, jiný touží zase jenom po tom uzdravení... a když Ježíši neuzdravíš, tak nic, já v tebe věřit nebudu. Ale Ježíš nám přišel především přiblížit Boží království – a to království, neznamená, že tu budeme všichni běhat zdraví, ta Boží vláda, to Boží panování tady ve světě se děje jenom tam, kde se lidi mají rádi, kdy si odpouštějí a kde mají Boha nad sebou jako svého jediného Pána a pak se díky tomu možná ledacos uzdraví. Žádná jiná věda v tom není, ale je k tomu potřeba víra, naděje a láska.
Modlitba: Pane Ježíši, jako první jsi šel do synagogy, tam se dalo s tebou setkat, my chodíme do kostela a taky se tady s tebou toužíme setkat, prosíme dávej se nám tady poznat. I dnes se nás nějak dotkni svým slovem – třeba v modlitbě, písni, společném rozhovoru, dej ať tě umíme rozpoznat mezi lidmi i na ulici, v práci, ve škole, v obchodě, doma. Dej ať mezi sebou dokážeme zpřítomňovat BK. Amen
732 – Do tvých starostí