Invocavit - Pokušení v ráji
POKUŠENÍ v RÁJI
- Čtení – Mt 4, 1-11, Čtení – Gen 3, 1-8
Popeleční středou bylo zahájeno 40-denní postní období před Velikonocemi. Na první postní neděli bývá zpravidla zařazen text z evangelia o pokušení na poušti. Dnes jsme tento text slyšeli jako první čtení. Ježíš je vystaven trojímu pokušení zrovna když byl do slova a do písmene na pustém místě, kde se postem připravoval na svou veřejnou činnost. Nechci ovšem dnes mluvit o půstu, ale o pokušení.
Kristus je vystaven pokušení ve chvíli, kdy je tělesně nejvíce oslaben – první pokušení se týká pokrmu – jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby. To je zajímavé – vždyť my se nemusíme ani postit a přesto pokušení jídlem bývá pro nás velmi zásadní. Stačí, když jde člověk hladový nakupovat – to máme u nás doma takovou zkušenost, že nakoupíme v marketu věci, které bychom jinak snad ani nekoupili, prostě je chuť na všechno a utratí se daleko více peněz. Proto říkáme, že nakupovat má jít člověk najezený, aby koupil skutečně jen to, co potřebuje. Nakonec když pozoruji tu mediální paniku posledních dnů, jak lidé kupují více zásob, kdyby náhodou přišla nákaza až sem k nám - tak to hlavně asi nesmíme vyhladovět, to bychom se asi nedej Bože začali konečně i modlit, a to se zřejmě zatím nikomu nechce.
S tím je spojeno i další Ježíšovo pokušení, které je duchovního rázu – tzv. ujištění bohorovnosti, jsi přece bohem, nic se ti nestane, když třeba teď skočíš dolů tady z té skály – ty jsi přece Boží Syn, ty můžeš všechno. Poslední pokušení se týká moci – všechna království dostaneš…ale jak víme nic není zadarmo – všechno dostaneš, pokud se budeš klanět MNĚ, jak rafinované. Ježíš – silným pokušením ďábla odolal. Nakonec je to přece Boží Syn. To bylo na počátku jeho činnosti...
Ale jak jsme na tom my jako Boží stvoření? První kapitoly Bible mluví také o jakémsi lidském počátku v rajské zahradě. Jak si představujete ráj, rajskou zahradu? Víme, jak asi vypadá poušť, ale jak vypadá ráj? Je to ta nejkrásnější zahrada, kde je nic neporušeného, obloha bez mráčků, jasné světlo? - Myslím, že v tuto chvíli je jedno, jaké jsou naše představy dokonalé rajské zahrady, protože důležité na tom je, že je to hlavně místo, kde se prochází Hospodin – zkrátka není to žádné Boha-pusté místo, jaké zažil Ježíš. Ráj, to je zahrada Hospodinova, místo Boží. Místo, kde se lze bez problémů s Bohem setkat. Místo, kde jej není už potřeba hledat. Místo, kde On sám se prochází. Je to místo, kde se má člověk cítit bezpečně. Vyvstává mi tedy otázka, kde se tam potom vzal ten had, který navíc mluví lidskou řečí?
Had – má v hebrejštině zajímavý význam slova, je to odvozeno od slova – hadačství, věštění – tedy tzn. hádat, co bude. V latině se had řekne serpens – což my známe i v češtině, třeba když se řekne serpentina, tak si představíme klikatou cestu, nerovnou. Proto otázky hada nejsou nijak přímé, ale zamotané, klikaté, ba doslova záludné.
Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? - Ale tak to není. Člověk má k dispozici celou zahradu. Smí jíst a ochutnávat ze všech stromů v zahradě. Jen jeden jediný strom, před kterým Hospodin varuje, je strom poznání dobrého a zlého – v den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti…. A tak i žena hadovi odpověděla… Jenže had si nedá pokoj a zase ve své záludnosti doráží – Nikoli, nepropadnete smrti, Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé. - Budete jako Bůh. Najednou žena slyší na něco, co ji začne lákat – touha po bohorovnosti. Touha vědět dobré i zlé.
Co se stane potom? Propadnou žena a muž smrti, když pojí z toho stromu, jak říkal Hospodin? Tak jak známe my smrt dnes – tedy jako definitivní konec bytí, tak se to hned nestane, že by padli na zem jako otrávení nějakým jedem a už jich nebylo. Skoro by se nám na první pohled zdálo, že had měl vlastně pravdu, nepropadli smrti. Jejich poznání je přece takové, že zjistí, že jsou nazí a začnou se před Hospodinem skrývat, jakoby stydět … co je na tom špatně? Právě totiž o svou bohorovnost přišli. Už se nelze procházet před Hospodinem v jeho přímé přítomnosti. Člověk se díky své neposlušnosti začal Hospodina bát. Začal se před ním skrývat, začal skrývat svůj hřích. Začal se stydět, poznal svoji nahotu, poznal svoji porušenost, hříšnost, smrtelnost. To Bůh ale nechtěl. Všechno, co Bůh stvořil bylo dobré, člověk byl k jeho obrazu, neporušené a nezkažené stvoření. Člověk dokonce měl své pravomoci - měl se o svěřené stvoření starat, měl jej pojmenovat, měl pečovat o rajskou zahradu. A dostal dokonce svobodu, svobodnou vůli, na základě které se mohl samostatně rozhodovat. Ale člověk se díky pokušení rozhodl jednat proti Bohu.
Co to znamená pro nás dnes? Že je totiž dobré být na pozoru. Že pokušení přichází nepozorovaně, záludně, tváří se velmi věrohodně, ale působí odloučení od Boha. A že hlavně pokušení přijde i tam, kde byste jej vůbec nečekali. Že se s ním můžeme setkat v pustině, kde už stejně nic není, skoro není překvapením, ale že se s ním můžeme setkat přímo v ráji je zarážející.
A teď přemýšlejme, co tím naším malým rájem může dnes být… je to rodina, kterou si tak pečlivě střežíme? Kolikrát se už do takových pohádkových rájů dostal záludný had pokušitel a napáchal nevratné škody. Začal záludně dotírat, překrucovat. Kolik máme dnes zničených rodin a vztahů, které začali třeba v kostele před Boží tváří. Pokušitel totiž zjistil, že člověka postaví proti Bohu, když mu zničí vztah nejen s člověkem, ale především s Bohem.
Dřív býval pro lidi i ráj, dostat se po těžké práci do kostela. Neděle bývala dnem s Hospodinem v jeho zahradě a naslouchání jeho slovu. Jenže pokušitel začal dorážet – nepotřebuješ Boha, vždyť si vystačíš sám. Budeš někoho poslouchat a řídit se cizím slovem, když máš svoje vlastní slova a svůj vlastní rozum, na který se můžeš spolehnout... důsledkem toho je, že člověk se stává duchovně vyprahlým, psychicky vyčerpaným, vysíleným a daleko od Boha.
Ráj to je místo, kde se cítím dobře a bezpečně, ale jak vidíte nemusí to tak být napořád. Jakmile ráj začne, hned do něj něco zkaženého může vstoupit a pokazit jej. Ráj to může být i naše zdraví, které dostávám darem jako zahradu, o kterou je potřeba se starat... Ráj to může být i čisté srdce, které jedná čestně a spravedlivě, ale stačí někdy jedna překroucená věta, jedna jedovatá myšlenka a člověk si neuvědomí, že začal páchat škody, ubližovat a ničit.
Jenomže ráj, to může být i můj domov, zahrada, byt – místo kde odpočívám, kde se nabíjím, kde mám svůj pořádek, kde mám to své – ale i to je místo, které není hermeticky uzavřené a člověk si tam nakonec sám může dovléct něco, co mu to zničí a poškodí. A vidíte v čem všem můžeme mít svůj vlastní ráj a přitom to skutečný ráj ani nemusí být.
Vždyť ráj to je zahrada Hospodinova. Ráj to je místo, kde je především Bůh – pokud tam není, tak to není skutečný ráj, ale jen nějaká naše iluze, kterou jsme si vytvořili, kterou nám někdo našeptal.
V postní době se nemusíme přímo postit, ale je to doba předvelikonoční, která nás nabádá k tomu, abychom třeba přemýšleli o ráji. O našem životě v ráji před Boží tváří a o tom, jak se do něj dostává had a hadí jedovaté myšlenky, které ničí a zabíjejí.
Modlitba: Milostivý Pane Bože, tys nám nabídl život ve své přítomnosti, nemusíme se před tebou skrývat, ale přesto to děláme, protože podléháme hříchu a pokušení. Prosíme, abychom dokázali rozpoznávat hřích a odolávat pokušení jako Pán Ježíš na poušti. Pane, smiluj se na námi hříšnými. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Amen
Poslání: Jakubův 1:12-16 Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. Neklamte sami sebe, milovaní bratří!
Požehnání: Sám pak náš PJK a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. Amen