4. adventní neděle
Kde je Bůh o Vánocích?
Matouš 2,1-4 Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit." Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
Asi tak poslední týden si lidé nejvíce, víc než jindy, při setkání podávají ruce a asi nejčastěji se slovy – kdybychom se už neviděli - všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví - popřípadě dodají - a bohatého Ježíška.
Tím - kdybychom se už neviděli - se samozřejmě myslí do Vánoc a do konce roku 2013 – nejde přece o nějaké loučení, které se týká života a smrti, s tím nepočítáme, to bychom řekli asi něco jiného.
To - všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví - mi zase připomíná jako bychom všichni navzájem slavili svoje narozeniny.
A bohatého Ježíška? Vím, to jsou ty drahé dárky pod stromečkem, popřípadě levné, ale má jich být mnoho nebo alespoň něco, aby bylo jasné, že nás má někdo rád a myslí na nás.
Také se hodně mezi lidmi říká, že nejkrásnější jsou Vánoce, když jsou děti malé. Když jsem v poslední době navštěvovala starší lidi, tak ti, co nemají vnuky či nějaké děti v rodině, tak hodně říkají, že oni už Vánoce neslaví a nijak to neprožívají.
Děti tady před chvílí připomněly, čí že to narozeniny se to vlastně připomínají a je to dobře, protože dokud budou Vánoce s Ježíškem a třeba i chudým – nebude to s námi ještě tak úplně špatné.
Dnes z toho známého vánočního příběhu vyzvednu tři důležité věci a přenesu je do naší současnosti.
1. Kde je? Mudrci od východu se ptali – kde je ten právě narozený král Židů? V Jeruzalémě se ptali krále Heroda a ten se z pochopitelných důvodů začal také najednou zajímat – Kde je?
Ta otázka je aktuální i dnes? Spousta lidí se ptá po Bohu. A je zajímavé, že se ptají úplně stejně jako tehdy. Jedni se ptají, jako ti mágové – zkrátka jsou to lidé víry, lidé na cestě, hledající Boha. Ptají se, aby k němu našli cestu. Něco jako by jim v jejich životě ukazovalo na Boha a oni se ptají na cestu k němu, protože jej chtějí poznat. - Možná jste to právě vy, co tu dnes sedíte.
Ale jsou i takoví jako je král Herodes. Jejich zájem je asi takový, že se cítí sami jako páni a králové světa, všechno co potřebují už znají a mají nebo po tom touží, ale jediné, co nepotřebují je konkurence. Co kdyby někdo otřásl jejich panstvím, jejich královstvím? Co kdyby se někde ukázalo, že je někde ještě něco mocnějšího než člověk sám. Něco takového se musí zneškodnit. Musí se zlikvidovat myšlenka na Boha. Víme, že vyvražděním všech nemluvňátek v celém okolí se Herodovi nepodařilo zabít to, které hledal. Stejně tak jako se někomu podaří zlikvidovat v sobě myšlenku na Boha, ještě neznamená, že Bůh tu není.
Kde je? - V přirozenosti člověka je tato otázka nějakým způsobem zakódovaná – bude tu vždycky a možná je tu i dnes – Kde je Bůh?
2. Neměli místa – když vidíte všude ty chudé jesle, tak to možná budí úsměv nebo i výsměch – jak může někdo oslavovat někoho, kdo se tak chudě narodil? A ještě se o něm říká, že to byl Boží Syn. - V Betlémě byl právě soupis lidu, všude bylo plno lidí – možná jako dnes někde v obchodě nebo supermarketu. Tato zlatá neděle bude mít prý skvělé tržby, možná největší. A možná tam všude uslyšíme koledy a snahu o uměle navozenou atmosféru, ale to není to správné místo. - Neměli místa... stejně jako byl tehdy Betlém plný lidí, plný něčeho, tak stejné je to i dnes - pro Boha jakoby není nikde místo, možná nikde v srdci není místo, protože je plné něčeho jiného – plné úplně jiných starostí.
Takže naše otázka – kde je Bůh a ukaž mi na něj – tu bude vždycky, stejně jako tu bude problém s tím místem – místo pro Boha bude vždycky skromné a malé, možná je to proto, že mu více prostoru nejsme schopni a nebo nechceme nabídnout – všude máme plno. Plno zájmů, aktivit, plno práce, plno plánů do budoucnosti. Prostě Bože máš smůlu, sorry, ale v současné době máme všude obsazeno. Možná až... až dostuduji, děti odrostou a budu v důchodě a bude i více času – možná tě pozvu i dál k sobě domů a oslavíme spolu ty Vánoce - vlastně ty tvoje narozeniny.
3. Třetí a poslední věc, která je v pořadí, ale slyšeli jsme ji jako první v prvním čtení je totiž zároveň i odpovědí na naší nekonečnou otázku – Kde je? - Immanuel – Bůh je tu s námi!
Přeji všem Bohem požehnané Vánoce!
