1.adventní neděle
Jan Křtitel
Marek 1,2-8
Je psáno u proroka Izaiáše: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu.
Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů."Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.
Advent – to je doba přípravy na Vánoce. A dnes první adventní nedělí to všechno nějak má začínat... Jak toto období prožíváte, jak se připravujete, to nevím a je to asi hodně individuální, i když navenek v ledasčem možná podobné – světýlka, výzdoba, úklid, pečení, kultura, ale i shon, samota apod.
Ale slovo advent je z toho latinského slova „adventus“ - což znamená příchod. Takže v té kombinaci - příprava a příchod – by to asi znělo: příprava na příchod někoho nebo příprava na příchod něčeho. A nebo - očekávání v připravování se na příchod.
Na začátku adventní doby je do liturgických čtení zařazeno vystoupení Jana Křtitele. A je zajímavé, že právě Markovo evangelium nezačíná tím Ježíšovým narozením, jako ta ostatní dvě (Mt a Lk), ale právě Janem Křtitel. A v Janově evangeliu máme něco podobného - že od Boha byl poslán člověk jménem Jan, ale Jan nebyl tím světlem, ale měl vydat svědectví o tom světle. A hezky nám to doplňuje ten dnešní čtený text, který nechává na začátku zaznít starý prorocký starozákonní text.
Je psáno u proroka Izaiáše: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!´
Posel, který připravuje cestu pro Pána, který připravuje půdu, hlas volající v pustině, který oznamuje – připravte cestu pro Pána, vyrovnejte mu stezku. Mně se to moc líbí. Líbí se mi, jak je možné s tím textem pracovat, jak se jím nechat nově oslovit.
A líbí se mi, že posel je v řečtině zároveň anděl a jak ten Jan Křtitel jako anděl podle našich představ vůbec nevypadá, ale je to zkrátka posel – možná poustevník, ale zkrátka posel dobrých zpráv. Bůh k nám posílá posly, kteří nám něco oznamují, vyřizují Boží slovo. Jan je jeden z nich.
V těchto dvou verších ze SZ slyšíme to slovo přípravy hned 2x, ale v docela jiném spojení, než jak jej chápeme my – my se dnes na příchod Vánoc připravujeme přeci jen trochu jinak - a příchod narození JK, které už kdysi dávno proběhlo, bereme více méně jako jen připomínku - zkrátka Vánoce, svátky, oslava.
A právě proto je dobré dnes, na začátku adventu, slyšet to slovo „příprava“ ještě trochu v jiném spojení a souvislosti – a to v tom spojení biblickém - „připravit cestu“ - „vyrovnat stezku“ - je proces, který není ukončen, stejně jako není ukončeno Boží přicházení k nám. Hlas v pustině našeho srdce nám říká, dej si věci do pořádku, ale jinak – srovnej si své cesty, klikaté a hrbolaté, duchovně se napřim, abys slyšel a neuhýbal tomu, který se chystá přijít právě k tobě. My si to umíme hezky uklidit a srovnat doma, ale tady se chce po nás víc – pro setkání s Pánem má být člověk připraven jinak – má činit pokání, má jít do sebe a zkoumat svoje přešlapy...
Markovo evangelium začíná Janem Křtitelem a křtem – ale křtem mnohých z nás začal i náš život – je to stejný začátek? Je to radostná zvěst o Ježíši Kristu, která se promítá v našem životě? Asi by mnozí z nás museli vyznat, že to tak není a že to tak zdaleka neprožívají. A i když jsme byli pokřtěni, tak jsme ve svém životě zažili i duchovní prázdnotu, pochybnosti, nevíru, temnotu, vzdálenost a ta naše cesta s Bohem či za Bohem se začala různě klikatit, bortit, vedla do slepých uliček, byla nahoru a dolů, někdy kamenitá, trnitá, jindy se zdála hladká a bez překážek.
Ale Jan křtil vodou, jako křtím dnes i já, vodou na znamení. Jan na znamení odpuštění hříchů a my dnes křtíme ve jméno Otce, Syna a Ducha. Byla to voda tehdy a je to voda i dnes. Zkrátka ta voda sama o sobě nás neproměňuje a nedělá s námi zázraky. Ale je to naše vyznání a ochota něco ve svém životě změnit a hlavně není to jednorázový proces, ale je to proces. Já se hlásím ve víře k Bohu a Bůh se nějakým způsobem hlásí ke mně.
Co přichází potom, říká Jan, je křest Duchem – to je to Boží přicházení k nám. A to je už duchovní věc, takhle neuměl křtít Jan a takhle neumím křtít ani já – to je věc Ježíše a naší víry v jeho moc. Jan říká, já to nejsem kdo takovouto moc má, ale je to někdo mnohem mocnější, kdo přichází po mně – já nejsem hoden ani, abych se sehnul a rozvázal řemínek jeho obuvi.
My vyznáváme své hříchy před VP – tím obnovujeme i svůj křest a máme si jej při každé této příležitosti připomínat. Křest Duchem to je setkání s živým Kristem. Na takové setkání je potřeba se dobře připravit, být připraven slyšet – slyšet hlas, který k nám může zaznít kdykoliv, být vnímavý ke svému nitru, duchovnu.
Včera večer jsme tady byla v kostele s dětmi, abych připravila věnec, svíčky, knížky, kalich – vzadu jsem ještě schovávala liturgické nádobí z minulé neděle, které bylo užito při křtu minulý týden. A Šimon se zeptal: "proč se vlastně lidé nechávají křtít?" A já jsem říkala, že je to znamení, že uvěřili a že to myslí s Pánem Bohem vážně, proto se to dělá veřejně a ve sboru – no a Šimon s Noemi se tak hezky spontánně shodli v tom, že by se teda měli taky jednou nechat pokřtít a Šimi dodal: "vždyť já už někdy Pánu Bohu i tykám, když si s ním povídám" – a já jsem mu říkala, že to už je co říct, že ten jejich vztah je asi opravdu hodně důvěrný a přátelský, a že je to dobře.
Advent – to je tedy duchovní napřimování, prožívání, ztišení, ale i čtení Písma, vyhledávání spojení. Advent to je čas pokání, čas pro vodu, která byla u našeho křtu, ale i víno, které je tu teď, a které nám to všechno má připomenout. Je to čas přibližování, sbližování, důvěry – a možná je to i čas pro uctivé tykání.
Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti za tento čas, čas adventu, ve kterém se chceš k nám přiblížit, a uvědomujeme si, že záleží i na naší připravenosti, na našem vnitřním rozpoložení a odhodlání. Záleží na nás, abychom si ujasnili, co vlastně očekáváme, jestli očekáváme ve svém životě skutečně tebe a těšíme se na setkání s tebou a nebo čekáme ve svém životě ještě něco jiného. Prosíme, abys nám v naší nepřipravenosti a nedokonalosti přispěchal na pomoc. Prosíme, abys nám odpustil všechen čas, pro který jsi pro nás nebyl důležitý a kdy jsme tě přestali očekávat, kdy jsme ve své víře zapochybovali a selhali. Amen.