Ty naše betlémy a betlémky
Ty naše "betlémky"...
Matouš 1, 18 – 2, 12
Už na začátku Adventu začala v Galerii M+M výstava betlémů. Betlémky a betlémy jsou najednou o Vánocích všude – nesmí zde nikdy chybět tři ústřední postavy, jinak to není kompletní a betlémem bychom to pak asi ani nenazvali.
Muzeum Jindřichohradecka vystavuje největší lidový mechanický betlém v České republice, je zároveň největší na světě. Jesličky zabírají plochu 60 m², jejich délka je 17 m a obsahují 1398 figurek z nichž 133 je pohyblivých. Autor, Tomáš Krýza, betlém vyráběl přes 60 let.
Neméně známý Třebechovický betlém je celodřevěný mechanický betlém. V roce 1999 byl prohlášen za národní kulturní památku. Betlém vznikal 44 let.
Čím větší betlém, tím víc úsilí to dá. Říkám si, že postavičky, které tam jsou a mají třeba jinou práci, protože všechno to přeci jen nejsou pastýři, tři králové a zvířátka kolem, tak mají asi taky nějak blízko k těm centrálním třem postavám, jinak by tam asi vůbec nebyly.
Chodíme se na ty betlémy dívat, obdivujeme dílo mistrů, kteří to vytvořili, ať už jsou známí či neznámí. Napadá mě, kde se ty vystavované betlémky schovávají přes rok, když to zrovna není aktuální. A proč nás to uchvacuje jen o Vánocích? Hledáme tam Ježíška, pak si přejeme bohatého Ježíška. Přejeme si, aby to byl Ježíšek, kdo nás obdarovává o Vánocích. Najednou je všude Ježíšek… a je to ještě vůbec on? Ježíšku, panáčku … opravdu chceme takového Ježíška, my tady, křesťané, kteří si o Vánocích s tím vším nakonec nevíme moc rady. Samozřejmě, nechceme to těm svým dětem pokazit, ale zároveň to nechceme ani přepálit, aby to nevyznělo takzvaně naprázdno. Lidová tvořivost udělala z betlémů mistrovská díla, ale figurky tam už jaksi zdřevěněly.
Poodhlédněme tedy od těch představ a podívejme se na skutečné živé betlémy, které máme doma – zkusme si představit, že ústřední postavy jsme my sami. V té scenérii má naše postava nějaké místo. Jak vypadá ten náš betlém? Jak dlouho už na něm pracujeme? Kolik je to let … deset, dvacet a nebo se dílo jaksi nevyvedlo, a tak jsme museli začít znova? A nebo to nějak lepíme a slepujeme, aby se to po těch letech zbytečně nerozsypalo? Kde jsem já, jakou mám v tom betlémě asi roli, kdo tu hraje ty ústřední postavy? Kdo je ta Marie, milostiplná, je to naše maminka, nebo jsem to už já sama v té roli a nazvala bych se tak? Jak mě asi vidí ti druzí v tom našem chlívku. A co Josef? Je tu ještě? Nebo se někam vytratil? Sám Josef měl ten úmysl odejít od Marie, ale nakonec to neudělal. Všimněte si, že Josef je ztvárňován v těch betlémech vůči Marii jako poměrně starší muž – asi to stáří má vyjadřovat už jakousi zralost, či moudrost, kdo ví? A kde v tom našem příběhu je Kristus? Je malý a bezbranný? Nebo je to nositel darů a dárků, zdroj radosti a chvil pohody? A je tam vůbec někde v tom centru naší pozornosti, nebo nám stačí, že jednou za rok oprášíme ty vzpomínky na jesličky a zase na chvilku jej obtěžkáme všemi hmotnými dárky s tím, aby nám to jakože malý Ježíšek zase přinesl?
Dnes je i takový trend, že ty betlémky se slučují nebo i rozdělují, jsou různě provázané. Když si vezmete tady ten náš kostel …. kolik nás tu je z různých betlémů a najednou jsme pod jednou střechou skoro jako v galerii M+M. Ta různost a pestrost má něco do sebe. Myslím si, že každý ten náš betlém má jistě nějaké kouzlo. I ten nejprostší Betlém má někdy svůj půvab, vždyť se i říká, že v jednoduchosti je krása. Nakonec jak je tam těch postaviček příliš, vzniká chaos a někdy je problém najít ty ústřední postavy. Naštěstí víme, že by měly být někde v centru dění … tedy aspoň o Vánocích to tak bývá…. snad.
Ale v tom skutečném betlémě se něco tenkrát narodilo, v jedné písni se zpívá ...Boží láska přišla k nám... A to už přátelé každý tak nemusíme vnímat. Chceme mít bohatého Ježíška, ale jestli s ním ruku v ruce přichází Boží láska to opravdu nevím. Jestli se v centru toho dění rodí skutečně o Vánocích Boží láska, jestli se vtěluje do našich vztahů, to musíme prozkoumat každý sám v sobě, protože pak se ptám, kde je přes rok? Co se děje, že o Vánocích se tak snažíme a to vypětí je skutečně někdy až k prasknutí a pak to splaskne jak bublina a jakoby je po všem.
Někdy se lidé dokonce modlí ať už ty Vánoce mají za sebou. Mají s tím spojené nějaké negativní emoce... stres, nervozitu, urputnou snahu, neklid a nebo jim prostě někdo důležitý chybí. To všechno má vliv na naše prožívání a slavení. Někde jsou děti, které ani o Vánocích nepoznávají lásku svých rodičů. Někde někdo třeba nebyl nikdy obdarován, neumí tedy ani sám dávat. Někde nemají ani ten chlívek, chybí střecha nad hlavou. Někomu chybí třeba Marie, někomu zase Josef a někde se Kristus ani nerodí. Někde nejsou děti a to třeba vypadá také jinak. Děti přeci jenom, přinášejí radost, přiznejme si, že by nás to bez nich ani tak nebavilo. Těšíme se na jejich radost v očích. Jsme ochotni se rozdat. Jsme ochotni dát si pro ten vánoční den na sebe i bláznivé svetry a ponožky.
Chudoba Ježíškovi nevadí, ale nám někdy ano. Chceme se mít stále dobře a obzvlášť o Vánocích se chceme blýsknout, chceme nadělovat, rozmazlovat se … je to špatně? Možná ne, dyť tím vyjadřujeme i svou lásku, radost, ale nesmí nás to pohltit, zaslepit, rozhádat, rozeštvát. A také nás to nesmí uzavřít do sebe, že zapomeneme na to, že v Betlémě si přinášely dary Ježíši a ne naopak. Nevím, jestli když si přejeme bohatého Ježíška, jestli tím skutečně myslíme ty jeho dary a nebo spíš ty naše, které jsme si předem pro jistotu nakoupili. Ježíši se dary přinášeli, co tedy neseme dnes my? My v tomto případě nemáme moc co přinést, ruce máme prázdné, nemáme moc co nabídnout, ale Ježíši stačí, když přineseme sami sebe, když vykročíme ze svého betléma a připojíme se k tomu betlému Božímu, kde jsou pro nás nachystané ty jeho dary, duchovní a také podstatně jiná večeře, sice skromná než byla ta naše včera večer, ale mnohem víc symbolická, připomínající Ježíše, který se najednou stává našim hostitelem a Pánem, dárcem odpuštění, víry a naděje, dárcem lásky, která se naděluje bez rozdílu, dárcem milosti a spásy. To nejsou jen vznešené pojmy, ale dary, které náš život obohacují v tom pravém slova smyslu.
Modlitba: Pane scházíme se tu na Boží hod vánoční a chceme hodovat a slavit tvé vtělení do tohoto světa. Ty nechceš pompézní a okázalé projevy, stačí, když vykročíme z toho svého betléma vstříc tomu tvému a nabereme si světla, které nabízíš všem bez rozdílu, abychom se mohli propojit a rozzářit jako jeden velký betlém, kde jsi už uprostřed ty a ne my. Amen.