Ekumenická bohoslužba 2025
VYZNÁNÍ...
Deuteronomium 6,4-9; Jan 11, 17-28; Jan 20,24-29
Jak jsme už slyšeli, ta dnešní ekumenická bohoslužba má jedno velké téma – a tím je vyznání – latinsky se vyznání řekne krédo, což doslovně znamená věřím, tedy v co věřím nebo taky čemu věřím. A řecky se vyznání řekne symbolon a znamená to shrnutí nebo taky shoda. Možná to slovo znáte ve spojení jako Symbolum Apostolicum, což znamená Apoštolské vyznání víry, tedy apoštolská shoda nebo-li shrnutí.
V Judaismu slouží jako vyznání Šema Jisrael – Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný…. Tak jsme to slyšeli v tom čtení z Duteremia ze SZ a pak to pokračuje… Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. Tak se to každý ortodoxní Žid modlí jako modlitbu každý den ráno a večer. Zahalí se do talitu, to je taková šála, tzn. že se doslova do toho Božího slova zabalí, uváže si na ruce modlitební řemínky a na čelo si pak uváže tzv. tefilin, kde je taky svítek Tóry a odříkává celý ten text... A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány… a to opravdu taky tak je, Židé mají na veřejích domů takové malé schránečky, kterým se říká mezuza, tam je taky takový malý kousíček svitku z Tóry a kdykoliv těmi dveřmi projdou, tak to taky políbí. Ne nadarmo se tady tomu textu říká, který je židovským vyznáním, že je srdcem celé Tóry. Tedy srdcem celého Zákona.
My jako křesťané nic takového se svým vyznáním vizuálně neděláme a jistě to neznamená, že by tím postrádalo svoji intenzitu nebo hloubku. Vyznáváme přece Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele, tohle Židé nemohou, protože jej stále očekávají. Ale zamysleme se nad tím, jaká ta hloubka a intenzita toho našeho vyznání skutečně je.
Na začátku dnešní bohoslužby k nám promlouval příběh, je to vlastně rozhovor mezi Ježíšem a Martou… Ježíš přichází k nemocnému Lazarovi pozdě, řekli bychom dnes jakoby s křížkem po funuse. Zkrátka než Ježíš přišel, jeho přítel Lazar mezitím umřel. A Marta vítá Ježíše, s takovou až výčitkou… Pane, kdybys byl tady, můj bratr by neumřel, ale vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá… a i když ji samotný Ježíš ujistí, že její bratr vstane, tak Marta mu odpoví až tak rezignovaně - Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den… a Ježíš na to … ale Marto … Já jsem přeci to vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu? Věříš tomu, Marto?... a Marta Ježíšovi odpoví až takovou skoro naučenou poučkou, kterou jakoby znala zpaměti - Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět. …a dál čteme, že s těmi slovy od Ježíše odešla a zavolala k němu svoji sestru Marii…. Jak nám to zní? Moc víry tam v tom okamžiku v tom jejím vyznání není. Ježíš přeci přišel, teď tu je, a má tu moc s tou situací něco udělat, ale Marta jen jakoby konstatuje … ano Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět a pod řádky můžeme číst, ale teď nevěřím, že ještě můžeš něco změnit…Lazar, můj bratr, prostě umřel.
Přemýšlím, jestli to není někdy s tím našim naučeným vyznáním podobně – známe ho někdy tak dobře zpaměti, ale když přijde na věc – nebo rovnou, když přijde na smrt… naše víra se přenese kamsi do nekonečna, někam až na konec věků, rezignovaně přijmeme smrt a věříme, že tedy snad něco někdy, nějaká ta spása snad přijde.
Máme tu ale dnes ještě jeden příběh. Mezi nejstarší křesťanské vyznání, patří to, které pronesl, jak my říkáme – nevěřící Tomáš. Proč vlastně říkáme, že byl nevěřící? Protože Tomáš u toho nebyl. Nebyl tam, když se vzkříšený Ježíš poprvé ukázal svým učedníkům za zavřenými dveřmi. Nevíme, kde byl. Nevíme ani dnes, kde vlastně jsou ti pochybující nevěřící Tomášové, když se Kristus své církvi zjevuje. Tomáš, který je snad blízký řadě dnešních pochybujících lidí, kteří možná i patří k církvi, ale přitom stojí jaksi bokem, někde na okraji. Je to možná člověk, který často ve shromáždění církve možná i chybí. Člověk, který není ochoten věřit iluzím, nenechá se snadno strhnout nadšením bratří. Nebo taky člověk, který nechce jen tak věřit naučeným odříkaným poučkám. A možná taky člověk, kterému víc, než na radostném srdci záleží na pravdě, o níž se chce smysly přesvědčit. Nestačí mu radost zprostředkovaná. Potřebuje si ji ochutnat sám, sám si ji osahat. Opět jeden takový, který se nedá jen tak vymanit z tíživé reality, pokud se sám nepřesvědčí.
Možná, že Ježíš i kvůli němu přichází znovu. A znovu i kvůli němu říká „Pokoj vám“. V tom je naděje, že Pán kvůli pochybovači přijde znovu, aby mohl věřit. A Tomáše pak nechává, aby si na něj sáhl — a to působí Tomášovu proměnu. Z nevěřícího se stává mezi učedníky první oddaný vyznavač, volající: Pán můj a Bůh můj. A tak, když na ten příběh nahlížíme z tohoto úhlu, je nám výzvou, abychom se nezablokovali ve svém typu víry. Abychom tím svým nepoměřovali druhé a třeba je neblokovali, nekladli jim do cesty víry překážky. Církev se od počátku tvoří jako lidsky rozmanité společenství, v němž se potkává osobité prožívání víry. Ale Pán si ke každému umí najít cestu.
Uvěření je určitě tajemstvím. Nemůžeme vidět do toho, jak vzniká víra. Víra se ale oživuje a posiluje setkáním ze strany Boží, oslovením živého Krista. V tom setkání nás on vždy předchází. Přibližuje se k nám. A dává nám do toho všeho svůj pokoj – tedy uklidňuje nás, abychom se třeba nebáli. A přece zřejmě záleží také na nás — zda jsme tomu setkání otevření, zda jdeme víře naproti. A taky jak na to setkání odpovídáme … já věřím, že můj Pán a můj Bůh je stejný včera i dnes, je to tentýž, který trpěl pod Ponciem Pilátem, který byl ukřižován, umřel a byl pohřben, který sestoupil do toho nejtemnějšího místa, kterému říkáme peklo a je to ten, který vstal a přišel pro mě a taky pro tebe a pro tebe... aby nás zachránil…
Veříš tomu? Já tomu věřím.
Modlitba: Pane, ty každého z nás zkoumáš a osobně znáš. Potkáváš se s námi na našich životních cestách. Pomoz nám, ať jsme k novému setkání s tebou otevření, upřímní… ať se nebojíme a nestydíme opravdově vyznávat, že ty jediný jsi náš Pán a Bůh. Amen