Vyjít za hradby (rozklikni!)
Vyjít za hradby
Židům 13,13 Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu.
Hradby dříve sloužily převážně k tomu, aby uchránili město, pevnost, hrad... před cizím vpádem. Dodávaly bezpečí a klid těm uvnitř. Člověk se tak necítil ohrožen vnějším okolím, měl pocit ochrany a bezpečí. Kdo se dostává za hradby, dostává se tím do přímého nebezpečí nějakého útoku, který může přijít, ale také nemusí.
Dnes takové opevnění už není potřeba, snad jen některé domy nám mohou připomínat opevněné hrady, aby nikdo nenakukoval dovnitř, a aby uvnitř bylo vše dobře ochráněné od potencionálního vnějšího nebezpečí.
Přesto se dá říci, že každý disponujeme jakýmsi opevněním, které jsme si kolem sebe vytvořili a kam nikoho nepustíme. Naše pomyslné hradby jsou někdy hodně pevné, nikdo se nám za ně nedostane a sami je možná ani neopouštíme – je to náš klid, bezpečí, naše jistoty, pohodlí.
Vyjít za hradby by znamenalo dát se všanc, nechat se ohrozit, nechat na sebe působit vnější vlivy, přijít o své pohodlí a bezpečí – zkrátka „vyjít s holou kůží na trh.“
A to je právě to, k čemu nás vybízí pisatel epištoly Židům - vyjdi za hradby - ovšem ne sám, ale spolu s Kristem, nesouce jeho potupu. Jak tomu rozumět? Víra, kterou jsme od Pána Boha přijali, nemá zůstat jen uvnitř nás, má se totiž projevit nějak i navenek. A to také znamená spolunést Kristův kříž. Něco obětovat. Jít třeba tam, kde je mě potřeba a nezůstávat tam, kde je to pohodlné a bezpečné. Znamená to pohyb, akci a ne setrvávat zakonzervovaně na jednom bezpečném místě. Znamená to také se i pro víru v Krista vystavit posměchu, nepříjemným otázkám, odsouzení. Především to znamená jít spolu s ním, následovat Kristův kříž až do konce svých dní. A znamená to také třeba vyjít ven z kostela spolu s Kristem a být s ním i mimo sakrální prostor.