Velikonoční večeře a Večeře Páně (rozklikni!)
Velikonoční večeře = Večeře Páně
Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři (paschu)?"
On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: "Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka (paschu)."
Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.
Matouš 26,17-19
Ke slavení Velikonoc patří také i jídlo – končí půst, tak se můžeme konečně najíst. Takovou hostinu jsem zažila před třinácti lety v pravoslavné církvi v Rumunsku. Týden před Velikonocemi se držel přísný půst (celý týden bylo jídlo velmi skromné) a na velikonoční večerní bohoslužbu donesli lidé v koších do kostela spousty jídla a bohoslužba se po chvíli proměnila doslova v hostinu a oslavu vzkříšení.
V naší církvi na Velikonoce nesmí společenství kolem stolu také chybět, jde o tzv. slavení Večeře Páně – podává se chleba a víno. Tato svátost Večeře Páně, ale už není jen specifikem Velikonoc, postupně se stala součástí bohoslužby i v běžném roce. U nás, ve sboru v Hranicích, se Večeře Páně slaví obvykle druhou neděli v měsíci a pak samozřejmě každé významné církevní svátky. V Katolické církvi je eucharistie (řec. díkuvzdání), tedy připomínka Večeře Páně při každé mši.
Velikonoce doby Ježíše Krista nám přibližují velikonoční večeři jako židovský pesachový seder, tedy slavnostní večeři připomínající vyvedení Izraele z egyptského otroctví, kterou slaví Židé dodnes. To slovíčko „pascha“ je hebrejského původu a znamená přejití, přechod. Slovo „seder“, (říká se i sederová večeře) je také hebrejského původu a znamená pořádek, řád – seder má tedy pevně stanovený průběh a pořadí úkonů. Kromě pojídání symbolických pokrmů se také předčítají texty z Pesachové Hagady (to je převyprávěný příběh o vyvedení Izraelců z Egypta). Tedy tímto způsobem si Židé připomínají po staletí Boží vysvobození a také tímto rituálem to předávají i svým dětem.
V křesťanských církvích je dnes už pesachový beránek chápán jako předobraz ukřižovaného Krista. A to vysvobození Izraele z Egypta jako předobraz vysvobození z moci hříchu.
Ježíšova velikonoční večeře nám ovšem připomíná ještě další věci. Ježíš při ni vyslovuje slova, která dnes známe jako ustanovení svaté Večeře Páně: Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo." Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. - Matouš 26,26-28
Chleba a víno – tělo a krev, symboly Ježíšova utrpení. Ježíš tedy v předvečer své smrti vzal ze společného stolu dvě křehké věci, které učinil posvátnými a ustanovil nový význam tohoto společného pokrmu, který dodnes dodržujeme. Je to nejvyšší vyjádření křesťanského uctívání. Je to připomínka Kristovy smrti a vzkříšení, a vyhlížení jeho budoucího slavného návratu...“Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ Mt 26,29
K účasti na Večeři Páně neodmyslitelně patří osobní vyznání vin, ale i vyznání víry (tak jak jej známe – zpravidla Apoštolské) a samozřejmě naše osobní víra ve vzkříšení.
Dnes k svému stolu zve nás Pán. I hříšník bude uvítán.
Jak vzácné je, když stoluje dárce spásy s námi.
Snad máme bolest, trápení. Zde ale radost pramení. Jak vzácné je, ...
I vinu, která tíží nás, on z našich ramen snímá zas. Jak vzácné je, ...
Co znamená ta hostina? Že nový věk už začíná. Jak vzácné je, ...
Ty, Kriste, dej nám pokrm svůj a Duchem svým nás posiluj. Jak vzácné je, ...
Evangelický zpěvník - dodatek č. 682
Modlitba: Ty nás ujišťuješ, náš Pane, že máš klíče od smrti i hrobu. Zjevuješ se nám a dáváš nám poznat, že živ jsi na věky. Kéž tě tedy i my osobně ve tvém Slově, ve tvých svátostech a ve společenství věřících potkáváme živého a život dávajícího. Amen