Velikonoční beránek

Odhlédněme nyní od toho, co nás jako první napadne – jako třeba dobrý recept na pečeného velikonočního beránka. Jako to dobré sladké pečivo, které zdobí náš stůl na Velikonoce. Ne, to není ten pravý beránek, který symbolizuje velikonoční události, které si jako křesťané každoročně připomínáme.

Beránek - symbol záchrany! Tradice velikonočního beránka se zrodila dávno - před mnoha tisíci lety v Egyptě. Bude navždy spojená s vysvobozením izraelského národa z egyptského otroctví. Bůh svému lidu tehdy prostřednictvím Mojžíše nařídil, aby každá rodina připravila obětní pokrm z beránka bez vady, ročního samce. Beránek byla zástupná oběť. Beránka upečeného na ohni pak v podvečer záchrany společně každá rodina jedla. Krví beránka měli označit vchod do svého domu. Pomazání veřejí dveří nad vchodem do domu se ukazuje i symbolicky, že vcházet lze jen skrze krev, tzn. že cesta do života vede skrze smrt. Každý tudy vcházející i vycházející je tak poznamenán krví smlouvy. A takto označené domy byly znamením pro Boha, aby je míjel až bude pobíjet Egypt; ale byly i vyjádřením důvěry v Boží záchranu. Tato velká noc záchrany, zahájená večeří hodu beránka se připomínala každoročně svátkem Velikonoc – (jako připomínka veliké noci záchrany - odtud název „velikonoce“) – vyjití z Egypta, vyjití z otroctví do svobody.

Podobně večeřel naposled i Ježíš se svými apoštoly o Velikonocích v Jeruzalémě. Když usedli ke stolu, řekl jim: "Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka dříve, než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím." (Lukášovo evangelium 22.15-16).

Ježíš - Beránek Boží – symbol zástupného utrpení. Bible říká, že jsme byli před Bohem jako bloudící ovce. Každý se dal svou vlastní cestou. Člověk se vzepřel svému Stvořiteli a rozhodl se žít nezávisle na jeho pomoci a lásce. Vztah s Bohem byl touto vzpourou zničen. Hřích je zakořeněn hluboko v srdci každého z nás a ničí lidské životy. Život bez Boha je ovládán hříchem a nemůže obstát před spravedlivým Bohem. Ježíšova krev znamená víc než obětní krev zvířat. Boží Syn dal jednou provždy svou vlastní krev za odpuštění hříchů - za naše vykoupení. Bůh Kristovu oběť přijal. Vzkřísil Ježíše z mrtvých!

„Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.“

Janovo evangelium 1, 29

Dnešní křesťanské Velikonoce už nemají tzv. „hod beránka“, jako slavnostní večeři – připomínku záchrany, ale slaví „Večeři Páně“ – chleba a víno, tělo a krev – symbol oběti Pána Ježíše Krista. Přečti si ustanovení svaté Večeře Páně: Matouš 26,26-29

Má víra pohlíží, Beránku na kříži...

Jistě jste poznali píseň z Evangelického zpěvníku č. 331, a možná si ji nalistujete a budete pobrukovat stejně jako já. Vyznavačská píseň - přemýšlím nad pokračujícími slovy - kam, že to ta má víra pohlíží? Podle autora písně jdou slova až na kříž, až do Kristových ran, kde člověk může spatřit odpuštění, smazání hříchu a dokonce budoucí naději v jakémsi společném věčném příbytku.

Sil ty mne, Pane, sám, ať v mdlobách neklesám, bych tvým vždy byl!... Neklesat ve víře je celoživotní úkol všech, kteří uvěřili v Kristovu oběť, a že to je nelehký úkol ukazuje kolikrát sám život, když nás zavede mnohdy tam, kde bychom to ani neplánovali.

Bludištěm života,... přesně tak, v bludišti života poznáváme nejen hřích, ale i žal a sten. Někdy si připadáme ztraceni, zatoulaní, zatemnění, zabloudění, od Boha daleko a toužíme po tom, kde bolest, strach a pláč není – v přirozenosti toužíme po Boží blízkosti, po kraji, kde pravá vlast má je, kde věčný den!

Víra pohlížející na kříž, vede člověka také ku vědomí vlastní dočasnosti a smrtelnosti. A také vede člověka k pokoře a k odevzdání se Bohu v modlitbě – zpívejme: Až vážný smrti mrak můj navždy zastře zrak, ty při mně stůj! Od zlého vyprosti a přijmi z milosti do věčné radosti mne, Pane můj! Amen.