Vánoční zamyšlení
Evangelium podle Matouš 2,7-12
Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit." Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.
Dnes tomu říkáme betlémská hvězda, betlémské světlo, které se ukázalo v temnotě – znamení, na které lidé čekali. Znamení doby možná také. Zpětně vidíme, že to byl v dějinách velký průlom, protože mesiášské očekávání se konečně začalo naplňovat. Je zvláštní, že to znamení přišlo, jak k moudrým, tak i k obyčejným pastýřům. Tedy stejně jako vědci a badatelé mohou uvěřit a není to nic proti jejich bádání, tak i obyčejní a prostí lidé mohou uvěřit Boží zvěsti.
Herodes je postava, která symbolizuje státní moc, ale také strach, že o toto výsadní postavení přijde. Proto můžeme pozorovat, jak narůstá jeho krutost (nakonec nechá vyvraždit všechna nemluvňátka široko daleko), když se doslechne, že by jeho postavení mohlo být ohroženo. Takhle se chovají dodnes všichni státníci v nedemokratických režimech. Ale i lidé, kteří chtějí získat moc nad druhým. Myslí si, že jejich moc je taková, že dokáže překazit i Boží plán s člověkem.
Zvláštní je, že v lidech je ta touha rozpoznat různá božská znamení stále. Chtějí něco ze svého života pochopit nebo chtějí vědět jak to s nimi v budoucnu bude. A tak mají svá znamení, na která se upínají a věří jim, ale stejně jim to na klidu moc nepřidává. Znamení v Ježíši Kristu je jiné a je univerzální, není jen pro Ryby a Berany, ale pro všechny. Sám Herodes Boží znamení neignoroval, jenomže jej ta zpráva stejně nakonec tak nějak obešla. A tak je to i dnes, některé právě toto znamení obejde a není to proto, že by o něm neslyšeli. Slyší o něm každoročně, ale nějak se míjí účinkem. Jak by přeci mohl nějaký Ježíšek něco skutečně změnit. Proto dále bezcílně pátrají po nějakém tom zvláštním znamení pro jejich život, ale jsou stále bezúspěšní. Možná si říkají, a jak by mohlo obyčejné dítě něco změnit? Ale přitom naše lidská zkušenost je, že dítě nám změní život. Že nám do něj vnese úplně jiné pohledy a priority, že nás v mnohém obohatí, i když my jsme ti, kdo jej nejdříve tímto světem provází. Pak to bude možná jednou to naše dítě, které se o nás nakonec postará, které nás doprovodí na poslední cestě. To je jeden možný pohled. Ale přitom nejde o to, že bychom své vlastní dítě měli nějak zbožšťovat.
Ježíš přichází do světa jako chudé malé dítě. Sám Bůh se vtěluje do tohoto světa. Přibližuje se k člověku v bezbranném dítě, v člověku Ježíši. Jak nás tato zpráva oslovuje? Je neuvěřitelná, že? Spíše bychom věřili tomu, kdyby se Bůh zrodil jako skutečný král a vládce, který převezme svou moc nad světem. Zlé vládce smete a nastolí dokonalý mír. Ale my své vládce už máme. Bůh přichází jinak, nepřichází měnit naše vnější poměry, přichází změnit tvrdé lidské srdce. Protože my sami nejsme jen čistě dobří, také máme své stinné stránky, tak přichází Bůh jako světlo do naší temnoty. Přichází v nás budit soucit s lidským stvořením. Přichází v nás probouzet lásku, která není sobecká, ale trpělivá, laskavá, která nezávidí, která se nevychloubá a není domýšlivá. Lásku, která nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Lásku, která nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Tak přichází Bůh. A tak, i když jej mnozí čekali a vyhlíželi, nakonec takového Boha nepřijali. Člověk, který nechce Boha pustit do svého srdce, aby jej proměnil, ale chce po Bohu, aby změnil jenom ty okolo, takový se skutečně s jeho přicházením míjí i dnes.
Modlitba: Pane Bože, v Ježíši Kristu jsi nám ukázal svou skutečnou lidskou tvář a charakter svého přicházení do tohoto světa. Slavíme Vánoce abychom si právě toto připomínali. Chceme u sebe objevovat takovou lásku, která má v sobě lidskost a porozumění s druhým člověkem. Toužíme se obdarovávat nejen věcnými dary, ale i pěknými vztahy mezi sebou navzájem. Prosíme, abys nám ukazoval cestu jeden k druhému. Abys byl našim světlem v temnotě, naší nadějí a silou v časech dobrých i zlých. Amen.