Vánoce a cukroví
V Á N O C E A C U K R O V Í
/Eduard Martin – KT 51-52 2010/
Seděli jsme na Štědrý den u přátel, seděli jsme kolem mísy s mnoha druhy vánočního cukroví a hovořili o cukroví, jaké dělávaly kdysi naše babičky.
„U nás byl jeden prastarý zvyk,“ usmála se hostitelka.
„Vánoční zvyk?“
Kývla.
„Vidíte, nevzpomněla jsem si na něj tolik let…, jenže nebyl to špatný zvyk a můžeme ho dnes obnovit.“
Přisunula k nám mísu s vánočním cukrovím.
„Babička mi jednou vyprávěla, že se tenhle zvyk drží v naší rodině od nepaměti…Tak dlouho, po kolik pokolení se pěstoval a teď se na něj na tolik let zapomnělo. Jako děti jsme hrozně rády mlsaly a toho cukroví, co se u nás peklo na Vánoce, si neumíte představit…
Ale platil zvyk „sladké za sladké“. Když si dítě vzalo nějaký vanilkový rohlíček nebo cokoliv z misky s cukrovím, muselo za ten sladký kousek udělat nějaký dobrý skutek, říkalo se tomu, musíš teď zase ty dát nějaké cukroví vánočnímu andělovi…
Tedy čím víc někdo jedl, tím víc musel dělat dobrých skutků. Nemusely se dělat příliš namáhavé dobré skutky, stačilo třeba donést lůj sýkorkám nebo naštípat třísky na podpal do kamen…. My děti jsme s tím už počítaly a braly jsme to jako samozřejmost, dokonce jsme si dělávaly dopředu seznamy dobrých skutků, abychom se pak mohly pořádně najíst vánočního cukroví. Sladké za sladké. A protože se u nás dělalo opravdu výtečné vánoční cukroví, stávalo se, že jsme někdy ani nemohly na dobrý, na sladký skutek přijít a bloumaly jsme domem a doprošovaly se, aby nám někdo dovolil nějakou dobrou věc udělat, dovolil nám, abychom mu pomohly…
Byla to dobrá škola. Hledaly jsme dobré skutky jako dobrodružství…Ne jako povinnost. Ne jako něco, co je rodiči předepsané…. Prosím, poslužte si…“
Přisunula k nám opět mísu, velkou starodávnou mísu s cukrovím.
Zaváhali jsme.
Asi jsme všichni mysleli na to, co kdybychom onu dávnou hru z oné rodiny obnovili.
Jaký dobrý skutek bychom měli udělat třeba za tenhle nádherný mandlový kousek cukroví…? Jaký za tenhleten?
Jaký skutek bychom měli podat za tenhle vanilkový rohlíček našemu vánočnímu andělovi…? Už jsme dnes snědli těch kousků cukroví tolik. Kolik skutků bychom měli udělat?
U stolu se na chvilku rozezpívalo vánoční ticho. Cukroví před námi na míse svůdně vonělo… A vánoční anděl –
Vánoční anděl se usmíval…..