Slovo do adventu
Slovo do adventu
Advent je v liturgickém roce už začátek nového roku, ale v běžném roce je to období, kterým rok končí a vše pak vrcholí vánočními svátky. A než se nenadějeme, vše se přehoupne v nový letopočet. A jak víme z některých podobenství, když se mísí staré s novým, nedopadá to dobře. I v tom našem případě je z toho taková divočina a rozpolcenost. Jako křesťané toužíme být naladěni na to nové, ale stále máme v rukou starý kalendář. Rádi bychom nějak vnitřně a nově prožívali Boží blízkost. Toužíme po klidu, ale navenek nás stále více ovládá každoročně se opakující konzumní tlak, který nás tlačí do dalšího roku se zvyšující intenzitou. A tak pak najednou ani nevíme, jestli se vůbec na něco těšíme nebo chceme jen v klidu tohle všechno přežít.
Advent je ale radostné očekávání příchodu našeho Spasitele, duchovní rozjímání a s tím spojená dobročinnost a jakási příprava.
Pokud tedy máme uvažování radostného očekávání, tak víme, že Bůh může kdykoliv do tohoto světa vstoupit, klidně i nečekaně. Ta připravenost může spočívat v tom, že si začnu urovnávat svoje cesty k druhým lidem, dám do pořádku vztahy. Člověk by neměl ani odkládat odpuštění, ale měl by na něm začít právě teď pracovat. Neměl by odkládat ani návštěvu, kterou už dlouho odsouvá pro nedostatek času. A neměl by odkládat například smíření, protože lepší příležitost už nemusí nastat. A pak se Bůh bude skutečně k člověku přibližovat a to velmi zvláštně a začne nás obdarovávat nevídaným způsobem.
Pokud je to naše adventní uvažování ale ještě ve starém módu, tak máme v rukou skutečně ještě stále ten starý kalendář a nic nového, kromě dalšího roku, neočekáváme… budeme tedy stále dokola jen mluvit o tom, že přijde Ježíšek, budeme se dále shánět za dárky a honit za jídlem, abychom se měli hlavně dobře, ale ve skutečnosti zůstaneme opět jen prázdní a ničím vzácným neobdarovaní. Pro křesťany je právě toto období v době adventní skutečně tvrdý oříšek... jak se na jednu stranu pokoušet o to nové a zároveň nějak rozumně udržet na uzdě ještě i to staré v nás (např. zvyky a tradici).
Pokusme si ale opravdu upřímně odpovědět na otázku – co pro mě konkrétně znamená advent? Je zvláštní, že za totality se slovo advent nesmělo pomalu ani vyslovit, nebyly žádné adventní věnce. Advent v té době patřil ryze ke křesťanskému prožívání. Advent se zkrátka soudruhům nelíbil, tak se o tom nikde nepsalo ani nemluvilo. Dnes naopak toho adventního máme až moc. Máme už dnes všude na každém rohu adventní punč, abychom se asi tímto obdobím řádně propili. I na malých městech jsou už dnes všude adventní trhy, kde chce každý co nejvíce vydělat. A těch adventních koncertů a zábavy co je … to je opravdu zvláštní doba, že advent je najednou něco tak komerčního, něco tak zprofanovaného. Něco tak od samého Boha vzdáleného. Nakonec celá ta veliká touha tento čas něčím vyplnit opravdu neukazuje nic jiného než lidskou prázdnotu…
Matouš 24, 37-44
Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé:Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka.
Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
Přeji vám všem, abyste svůj advent prožili v klidu a pokoji, víme, že ne všichni ten klid a pokoj mají, proto vděčně a s pokorou děkujme Pánu Bohu za ty drobné dary, které každý den naplňují naše životy a nezapomínejme, že Bůh je blízko těm, kteří jej hledají.
Vaše farářka
Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Žalmy 145, 8