Quo vadis?
Quo vadis?
Matoušovo evangelium 2,9
Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
Úryvek z Matoušova evangelia dává hodně napovědět a netřeba číst celý vánoční příběh. Někdo se dává na cestu, něco vyhlíží, hledá, něčím se nechává vést až se potom konečně zastaví, když dorazí k tomu místu. - Možná se tak dají charakterizovat i ty dnešní Vánoce, a možná celé naše životní příběhy. Kdy vyrážíme na cestu, něco hledáme, za něčím se ženeme a pak se možná i konečně zastavíme a snad i zklidníme, protože jsme konečně došli k tomu místu. Pohyb, akce, zastavení, nalezení? – ostatně takový je kolorit nejen života, ale i příprav na svátky. Ale bez toho příběhu se s tím vším můžeme jaksi i minout a nepotkat. Mohla bych se ptát, co je cílem našeho putování? A nebo jen zcela neurčitě. - Quo vadis? Kam kráčíš?
Ale jít vstříc Vánocům, znamená, směřovat k oslavě něčeho mimořádného. Jsme na cestě k vánočnímu příběhu. Ale jak a kudy k němu dojdeme? A v jakém stavu? Jdeme sami či s někým? Jdeme z daleka? A co můžeme cestou prožít? Co musíme prožít? Co si uvědomíme? A co zůstane cestou skryto?
O adventním čase se mluví jako, že je to doba přicházení nebo očekávání na příchod – příchod Spasitele. To už se možná ani moc neví. Není to pořád jen o nalezeném dítěti někde v plenkách. Tam se někdy spíše ocitá už jen ta naše víra (tedy v plenkách), když nepřijmeme, že to přicházení a nalézání se neustále děje. Je to tedy nejen moje cesta někam, za něčím či někým, ale i něčí cesta ke mně. Potkáme se? Chci se setkat? Naleznu, co hledám? A kam vlastně jdu? Kdy se zastavím?
Otázky jsou hlubší, než si dokážeme připustit a buď je odhodíme jako celý Ježíšův příběh a nebo si je připustíme a čas adventu přijmeme jako čas, kdy jsme na cestě. Čas darovaný, čas vyhlížení, čas sebepoznání. Je to ale i čas, který nás chce dovést k Božímu navštívení. Nechme se proto nově oslovit, vtáhnout, pozvat do Boží blízkosti. Nechme nově promluvit ten příběh, i když nám zazní trochu jinak ....
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. (Janovo evangelium 1,1-5)
Ježíš řekl: „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ (Janovo evangelium 12,46)