Pán Bůh je láska...
Pán Bůh je láska
v jedné evangelické písni zpíváme, že Pán Bůh je láska a že to přece víme z Písma. A je to přesně tak. Kdo se dostane k tomu, že si čas od času přečte něco v Písmu, dozví se i toto – Pán Bůh je láska! A dále píseň pokračuje – když se mu v modlitbě přiblížíš, dá ti své požehnání. Požehnání. Co to je, když Bůh někomu žehná? Že se má dobře? Žije si bezstarostně? Všechno se mu daří, oplývá bohatstvím? Všude samý úsměv, nikde žádná bolest...? To asi ne, tak to nefunguje. Když se ale člověk přiblíží v modlitbě, to znamená, že se Pánu Bohu svěří se svou bolestí, s tím co ho trápí, ale i vyjádří svou vděčnost za všechno co má. Potom Bůh člověka obdaří takovým zvláštním pokojem – do lidského srdce se dostane radost a tam, kde člověk dříve cítil nespokojenost, závist, podrážděnost a snad i nenávist, nastoupí opačné hodnoty. Najednou jako by se i ty oči vyměnily, vidíme nějak jinak, jako bychom získali jiný úhel pohledu a to je skutečně požehnání.
A písnička pokračuje opět tou Boží láskou a že se Bůh i k tobě sklání. Neznamená to žádné naklánění, shlížení na nás někde z nebeské výše, ale jde o to, že Bůh vstupuje do našeho trápení, do našich bolestí a nenechává nás v tom samotné. Provází nás, když na nás přicházejí nelehké životní zkoušky, dává nám naději a sílu jít dál. Pomáhá nám překonávat to, co jsme nějak nezvládli a nebo to, co nám život natropil. Slova, která pokračují v písni dále nám říkají, že někdy tu lásku pocítíš, až když tě život zraní. Jak pravdivé, když jde všechno jako po másle, život se daří, děti zdravě rostou... Bůh se nám zdá daleko, možná jej v té chvíli ani nepotřebujeme ani nevoláme. Ale nejsme daleko právě my? Bůh je stále s námi, ale my si bloudíme někde úplně jinde. Zaneprazdňujeme svou mysl, aby nám tam náhodou nevznikl prázdný prostor – co všechno musíme stihnout, co všechno musíme ještě udělat... Ale když se přihodí něco, co není v naší režii, když nám najednou někdo blízký odejde a nebo onemocní, potom se i uvolní místo v našich myšlenkách pro toho, který tam už dávno je a trpělivě čeká až na něj zavoláš.
Zpívejme společně dále.... (Evangelický zpěvník píseň číslo 203)
Pán Bůh je láska, to z Písma víš, on se i k tobě sklání, přešťasten budeš, až pochopíš, že je svět v jeho dlani.
Pán Bůh je láska, to z Písma víš, on se i k tobě sklání. Od země obrať své zraky víš, pros ho o slitování!
Poodhlédněme od svých starostí, třeba jen tak, že se za jasného letního večera podíváme na noční oblohu – uvidíme hvězdy a svět, ne ten náš, ale ten, o kterém vůbec nic nevíme. Víme jen jedno a to nám stačí – Pán Bůh je láska a my jsme v jeho dlani.