Kde a jak budeme slavit Vánoce...
Jak budeme letos slavit Vánoce?
Tak tato rozpačitá otázka několikrát během uzavření zasvištěla kolem mých uší. Možná to mělo spíše znamenat: Jaké budeme letos mít Vánoce? Naštěstí Vánoce nejsou závislé na otevřených obchodech, trzích a veškeré té parádě kolem. Tomuto významnému církevnímu svátku až škodí ta pompéznost, nablýskanost a honička všeho druhu. Veškerá vánoční zvěst se v posledních letech vždy vytrácela pod nánosem tady toho všeho. Nyní možná i více přemýšlíme, co je vlastně pro nás důležité a jak to hezky, pokud možno s rodinou a ve zdraví, oslavit.
To že na nás z obchodu už od října nevyřvávají koledy a zboží rozmanitého druhu, má opravdu své kouzlo. Snad konečně si ty koledy zazpívám s chutí v ten správný čas. Dokonce mi nechybí ani žádné koncerty a besídky, kterých bylo až moc a člověk pomalu ani nevěděl, jestli to všechno zvládne. Ticho v ulicích a ozdobná světla, objevující se sem tam vánoční stromky – i takto můžeme v Adventu rozjímat, procházet se, přemýšlet nad životem a být konečně vděční a trochu i klidní.
Nebudu zastírat – situace kolem pandemie je vážná. Opravdu se to hodně týká starých lidí a nemocných, ale ani mladí a zdraví nemají nic jistého. Takže případná lhostejnost a neohleduplnost rozhodně není na místě. Ale ani strach není dobrý. Strach paralyzuje, strach ubíjí víru a naději. Také se více prohlubuje samota a opuštěnost. Ale i nervozita, podrážděnost, rozladěnost a agresivita. Člověk pořádně neví, co smí a co už ne. Nevíme, kde je bezpečná hranice. A tak jsou mnozí až přehnaně opatrní a jiní zase lehkovážní. A přitom jsme tu jako Boží stvoření stvořeni jeden pro druhého… jenomže teď nám chybí slovo, dialog, povzbuzení, podaná ruka, objetí, ale i úsměv – zkrátka společenství. Ekonomika se zastavila už podruhé v letošním roce, a to nevěstí nic dobrého, ale troufám si říct, že ještě pořád se nemáme tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Lidé si pomáhají, rodiny snad drží pohromadě, i když dopad na naši psychiku to jistě má. Buďme tedy trpěliví a stateční v naší každodennosti. Buďme si vzájemnou oporou, a hlavně nenechme se připravit o víru a naději. S nadějí a vírou člověk dokáže překonat hodně bolestivých životních překážek a ztrát. S nadějí a vírou v Boha lze dokonce překonat i smrt.
Vánoce jsou jako narozeniny… nemusíme je třeba slavit, ale ony stejně budou. Jako si vždy nějak uvědomíme, že jsme zase o rok starší, tak když ne na Vánoce, tak třeba během roku si možná zase uvědomíme, že spása přišla k nám už dávno a není to až tak závislé na naší připravenosti či nepřipravenosti něco oslavovat. Ovšem mít jakési povědomí toho, co se kolem mě děje, a hlavně, proč se to děje, je dobré.
S díky a pokorou si tedy můžeme o letošních Vánocích uvědomovat nejen svůj věk, zdraví a společenství rodiny a druhých lidí, ale i to, že nad tím vším není člověk sám, ale Bůh, který je blízký těm, kteří s ním ve svém životě počítají.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Janovo evangelium 3:16
A jak budeme slavit letos Vánoce? Jsem ráda, že mohu napsat – no přece v kostele! :-)