Jubilate (rozklikni!)
JUBILATE – Oslavuj Hospodina celá země!
První květnová neděle nese latinský název JUBILATE – tedy přeloženo chval, oslavuj Hospodina celá země. Jde tedy o začátek 66 Žalmu a nebo Ž 100,2. A já bych byla moc ráda, aby to Jubilate nezůstalo jen u toho názvu té jedné neděle, ale aby se to přeneslo do našeho života, jako takové motto. My moc chválit neumíme. Odráží se to trochu i v té naší unaříkané společnosti. Chválit, to zní tak nějak blbě. S tím se u nás docela šetří. I ve škole dostane dítě spíš nějakou poznámku než pochvalu. Poznámek děti vyfasují během roku hodně, ale pochvaly se většinou udělují jen na konci školního roku. Nakonec moc neumíme chválit ani Pána Boha. A s přibývajícími léty se nám také možná zdá, že Bůh dopouští jakési naše životní prohry a pohromy, ve kterých se neustále plácáme a za to jej přeci chválit nebudeme. Nakonec i ta naše modlitba je možná někdy taková unaříkaná a nebo už není žádná.
Stačí si i vyslechnout pár rozhovorů na ulici a hned se člověk dozví, jak všechno stojí za „prd“. Zdraví neslouží, pořád se zdražuje, politici se chovají trapně a to počasí je taky na houby. Ale tak to přece nemusí být – Pán Bůh za tohle všechno nemůže a přesto jej moc nechválíme. Myslím, že by nám bylo na světě lépe, kdybychom výzvu toho žalmu více aplikovali v praxi: Jubilate deo omnis terra – Chval Hospodina celá země... je to i latinský nápěv písně z Taizé, kterou se můžete naučit v našem kostele 22. června.
Hezky k tomu Jubilate povzbuzuje i apoštol Pavel: Buďte radostnými lidmi. Neochabujte v modlitbách. Za všech okolností děkujte Bohu, neboť to očekává ode všech, kdo patří Ježíši Kristu. 1. list Tesalonickým 5,16–18
JUBILATE – Chvalte!
Jak mohu Pána Boha chválit, když se třeba moc nemodlím a nebo to ani neumím? Nevím, za co chválit a nevím jak chválit. Na to je jednoduchá odpověď – pomůže nám třeba píseň, kterou si radostně zazpívám a ta slova to už vyjádří za nás.
Jedna taková píseň to JUBILATE krásně vyjadřuje a vy, kteří chodíte do kostela, ji moc dobře znáte.
-
Modré nebe, slunce zář. Pánu patří díky. Zvedni oči, zjasni tvář. Pánu patří díky. Když je pod mrakem, jako zázrakem Pánu patří díky. Díky za vše, co nám dal. Pánu sláva za všechno, co nám denně dává.
Člověk může zářit, i když je pod mrakem – nemusíme být proměnliví jako počasí. Venku je přece dobře, i když je zima – to jen já se špatně oblékám. Venku je dobře, i když prší – to jen já zapomínám deštník. Modré nebe, slunce zář je přece každý den, jen my to někdy tak nevidíme. Z letadla bychom to viděli. Bohu skutečně za tuto naši „samozřejmost“ patří díky. Jestli to jednou bude jinak, tak to už asi zřejmě bude po naší krásné modré planetě.
-
Zpívám, i když smutky mám. Pánu patří díky. Tančím nebo klopýtám. Pánu patří díky. Když mám pod hlavou kámen s únavou, odvahu mi dává. Díky za vše, co nám dal. Pánu sláva za všechno, co nám denně dává.
To už zpíval i Václav Neckář ve své Půlnoční - Chmury, trable, starosti nechal jsem ve městě. Už slyším lidi na půlnoční zpívat v kostele. Haleluja, haleluuuja... Tak nějak to je, umět ty chmury, trable, starosti taky někde nechat a nevláčit to pořád sebou, to se pak člověku i dobře spí a netrápí se tolik. Umět to vše tíživé třeba složit do Božích rukou, ale máme v Pána Boha takovou důvěru? Možná tam bude náš problém.
-
I v té nouzi nejvyšší, Pánu patří chvála, když se zdá, že neslyší, Pánu patří chvála. Chválit nepřestaň, ať se staň co staň, lepšího nic není. Díky za vše, co nám dal. Pánu sláva za všechno, co nám denně dává.
Ta nouze nejvyšší může být cokoliv, chválit v takové situaci Boha nebývá snadné. Ovšem pokud přijmeme, že náš život je v rukou Božích a ne jen našich, myslím, že se nám v mnohém uleví.
Tak tedy JUBILATE DEO – CHVALTE HOSPODINA!
Pavlína Lukášová, Vaše farářka