Dobrodružství mezi žákem a učitelem, mezi farářem a sborem, mezi dítětem a rodičem... (rozklikni!)
Dobrodružství mezi žákem a učitelem, mezi farářem a sborem, mezi dítětem a rodičem...
Na začátku školního roku mezi rodiči padají dotazy jakého kdo má učitele. Asi ve smyslu, jestli je to učitel dobrý, který umí něco naučit a také jestli je hodný, tedy že má svou práci rád a umí mít rád i svěřené žáky. Každý jsme totiž měli své učitele a každý vzpomínáme tak trochu jinak, někdo nostalgicky a jiný by raději zapomněl. Z toho vyplývá, že takový učitel může žáka ovlivnit na celý život. Dříve narození to jistě potvrdí. Je to tedy hodně zodpovědná práce.
V podobném slova smyslu je tak trochu učitelem i farář. Mezi sbory se farníci také dotazují na faráře, jestli je ten váš farář (či farářka) dobrý a nebo k ničemu. Jestli je srozumitelný, dokáže jim přiblížit Boží slovo do jejich situace, posílit víru, povzbudit. Jestli má rád lidi, jestli se farář o ně zajímá, pomáhá jim v radostech i těžkostech apod. A lidé si své zkušenosti moc rádi sdělí, každý podle své osobní zkušenosti. Je to tedy také hodně zodpovědná práce.
Ale zodpovědný je ve své podstatě každý, protože každý je tak trochu učitelem – rodiče jsou prvními učiteli svých dětí. Jejich úkolem je také milovat a vychovávat svěřené ratolesti. Vést k dobrým věcem, hodnotám, předávat životní zkušenosti, životní moudra. A všichni tito „učitelé“ jsou jakýmisi vzory. Ono někdy ani tak nezáleží na tom co říkáme, že by se například mělo to a to, když to potom stejně prakticky neděláme. Být vzorem je nejtěžší úkol učitele.
Když učitel či rodič například napomene svého svěřence slovy - „nebuď sprostý!“, může si být jist tím, že v tu chvíli napomenutý zkoumá a pátrá ve své paměti, jestli ten co napomíná je skutečně slušný člověk a má tedy oprávnění takto napomínat.
Je to tedy velmi zodpovědný úkol, být učitelem, farářem, rodičem - být vzorem.
Kde hledat dokonalého učitele, když (a buďme k sobě upřímní) to nikdo z nás nemůže ani být? Kdo je tedy mým vzorem? A máme vůbec nějaký?
Jméno jednoho moudrého učitele často slýcháme na ulici. V běžném hovoru často zaslechneme jméno Ježíš Kristus, aniž by mnozí, co si berou toto Boží jméno do úst, znali jeho učení. Je to velká škoda. Tento moudrý učitel o posuzování druhých řekl kdysi toto:
„Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.
Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ Řekl jim také podobenství: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru: `Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku´, a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“
Lukášovo evangelium 6, 37- 42