Blíží se Advent...(rozklikni!)
Blíží se Advent...
za oknem padá sníh, venku to vypadá tak nějak hezky. Připomíná mi to dětství. Vždycky jsem měla radost, když napadl první sníh, těšila jsem se na Vánoce. Vidím, že naše děti to mají stejně. Když jsem je ráno budila v té tmě do školy a oznámila, že střechy jsou bílé, vyskočily docela rychle.
Hned ráno jsem byla ještě zkontrolovat kostel před zítřejším prvním Adventním koncertem a už mi ten mokrý sníh tak příjemný nebyl. Potom cesta do pohřební služby. V kostele bude hned další den pohřeb. Dozvídám se, že umřela žena, 49 let, čtyři dcery – pomyslím si – před Vánocemi, je jen o pár let starší než já, také mám čtyři děti. Venku se podívám na parte a hledím do tváře krásné cizí ženy, která tady už není. Mísí se ve mně různé pocity – ranní bezstarostná radost mých dětí, vděčnost, ale i bezútěšná bolest čtyř dcer, které zůstaly samy.
Ten pohled za oknem, kde padá bílý sníh člověku dovolí více se zasnít. Realita je studená a mokrá. Ale opět si uvědomuji, jak je život křehký a jaký je to dar tady být. Za všechny, na kterých mi záleží a které mám moc ráda, v tu chvíli poděkuji a pomodlím se, aby je Bůh chránil tam, kde právě teď jsou.
Myslím i na lidi, co chodí do kostela, říkám si, co všechno si tam sebou nosí, jaké starosti, jaké radosti, jaké smutky a bolesti. Blíží se Vánoce, Advent – jak tento čas asi letos prožijeme? Koho navštívíme? Na koho si uděláme ten převzácný čas? Koho oslovíme? Koho vyslechneme? Komu pomůžeme? Koho potěšíme? Komu se lidsky přiblížíme? A nebo to všechno nechám tam venku za oknem? - Je to jen na nás...
Modlitba: Pane Bože, ty se k nám přibližuješ v každé myšlence, pohledu, pocitu, setkání, ale především slově, které slyšíme a které také potom mluvíme – moc tyto doteky víry nevnímáme. Přibližuješ se k nám i v čase adventním a vánočním. Prosíme, dej nám tu citlivost tě v tom všem nalézat dřív než odsud odejdeme. Amen.