" Zahrádkáři " (rozklikni!)
"Zahrádkáři"
Po dlouhé zimě přicházejí konečně teplé měsíce. Velikonoce nás svou sněhovou nadílkou zaskočily. V tu chvíli mi nebylo ani trapné, že malý umělý vánoční stromeček nám ještě svítil na velikonoce večer v obýváku. No, už nesvítí, i já jsem se k jaru probrala a tyto ozdoby konečně schovala.
Zahrádky začínají hrát rozmanitými barvami, kytičky na trhu jdou na odbyt. Někdo tu nádheru jen obdivuje a někdo si na své zahrádce dává pěkně záležet. Patříte k těm, co se starají o svou zahrádku?
Apoštol Pavel píše: Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale vzrůst vám dal Bůh. Vůbec nejde o to, kdo sází, ani o to, kdo zalévá, ale o to, že Bůh dává vzrůst. (1 Korintským 3,6-11)
Pavel mluví skoro jako nějaký zahradník – já jsem sázel, Apollo zaléval, a kdyby měl ještě koho přidat, možná by pověděl – tamten hnojil, ten zastřihával a ten třeba kypřil - ale ten, který je nad tím vším - je Bůh, který dává vzrůst! To je poměrně důležitá informace. Protože přeci, když někdo něco zasadí a potom zaleje, tak nejen, že hned se nic neděje, ale už ani ten zahradník proto více nemůže udělat. Může jen čekat, jestli něco vzejde – zkrátka, už to dále není v jeho moci.
Takový je Pavlův pohled na Boží služebníky. No i my jsme takovými služebníky – jeden dělá ve sboru kazatele, tamten pokladníka, ten zase kurátora, tamten uklízí kostel, ten dobře zpívá – no vždyť vy všichni víte, co děláte – ale ten, který je nad tím vším, není senior, ani seniorátní výbor ani synodní rada ne, ale je to Bůh!
Pavel dále pokračuje v duchu zahradnickém, že ten, který sází a zalévá, patří k sobě, jsou jedno, asi jako je jedna církev. Ale pozor, za tu se neschováme, protože hned vzápětí Pavel dodává, že každý podle své práce obdrží odměnu.
Když čteme ještě dále, tak vidíme jak Pavel mění profesi a najednou je ze zahradníka stavitel. Píše totiž:
Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.
Tak, a je to venku – Pavel se přes tyto dvě profese – zahradníka a stavitele, dostal k tomu podstatnému!
Bratři a sestry, ve sboru jsme možná lidé různých profesí, ale základ na kterém máme stavět je jen jeden, a tím je Ježíš Kristus. Každý tedy ve svém životě na něčem stavíme, nějak zaséváme nebo už dokonce zaléváme. Bůh, který dobrému dílu žehná, dává také vzrůst...
Nezapomínejme na to přitom našem „zahradničení“ - jde o společnou práci na Božím díle!
.... a jak je to podle Pavla s tou „naší zahrádkou“
„… dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ (1Korintským 3,13-17)
Naše dílo projde zatěžkávací zkouškou – možná projde ohněm, možná jen časem a leckterá zahrádka vezme za své. Co si pod tím představit je na každém z nás. Ale věřím, že Bůh nás ve víře formuje tak, abychom škody neutrpěli. Ostatně máme na to celý život, abychom některé věci pochopili a nebo jen uvěřili. Zřejmě záleží také na tom, kdo si na čem zakládá (jsou hodnoty pomíjitelné a jsou hodnoty nepomíjitelné).
Také čteme, že Duch Boží v nás přebývá, možná nepůsobí tak jako Duch Svatý, protože o to jeho působení zatím moc nestojíme, ale přebývá. To je moc dobrá zpráva hlavně pro ty, co si myslí, že u nich není místo pro Boha! Bůh nachází své místo v srdci každého člověka a činí z něj místo posvátné. A člověk má dokonce takovou moc to Boží místo uprostřed nás zničit – ten chrám jsme my, záleží jen na každém z nás...
