Šétovci
Šétovci
Gn 4,25-26; 5,1-32
Adam a Eva, první pár, o kterém Bible hovoří. Jejich první děti Kain a Ábel. Víme jak to dopadlo. Ábel bratrovou rukou zahynul a Kain žil dále se svým nedotknutelným znamením. To jak to bylo s Kainem jsme si už minule řekli.
Bible nám nepopisuje jak první rodiče na tuto událost reagovali. Přesto se ale tak trochu dovídáme co bylo dál... Psychologové dnes radí, že když rodiče přijdou nějak tragicky o dítě, mají si pořídit co nejříve další, aby na svou bolest tolik nemysleli, aby „zapomněli“ (samozřejmě pokud to jde). Adam s Evou na svou bolest neměli pomoc psychologů, aby jim toto moudro poradili, ale v podstatě se jim podařilo totéž. Adamovi a Evě se narodil po tom všem ještě syn Šét (a po Šétovi nakonec ještě další synové a dcery). Ale Šét byl ten syn, který své matce nahradil zabitého Ábela. Prázdné, bolavé místo se zaceluje novým životem. Psychologové tím pádem neříkají žádnou novinu, vždyť to už vyřkla první žena. Řekla: "Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain." Šét tedy nahrazuje místo. Bůh vkládá do klína prvním lidem novou naději. Bůh tlumí bolest a dává Člověku - Adamovi další novou šanci pro život. Šétovi se potom narodil syn Enóš a tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.
A tehdy, za Énoše to všechno znovu začalo! Lidský život začal opět počítat s Bohem. Začal jej vzývat, brát vážně, začal jej chválit a děkovat, začal jej respektovat. A tady na tom místě začíná nový rodokmen (ne ten Kainovský, ale Šétovský), který nás přenese přes potopu. Na konci této řady a dlouhověkosti totiž stojí Noe se svým korábem. Noe, který je také praotcem nových začátků, nových nadějí a hlavně nových Božích plánů s lidským pokolením. Jestliže se Kain stává na zemi štvancem a psancem, svůj rod poznamenává zabitím a naprostým odpadem od Hospodina, tak Šét (jeho další bratr) stojí v čele rodu, který s Hospodinem počítá. Který navazuje na to, co bylo „na počátku“. A na počátku je vždy Bůh – Stvořitel a jeho vztah se svým stvořením.
Čím se vyznačuje rodokmen toho, který vzývá jméno Hospodinovo? Jednak je to dobrý a přesný rodokmen – zaznamenává nejen jména, ale i léta zplození a léta úmrtí. Informuje nás, že tento rod se dál rozrůstal a větvil – každý z těchto praotců měl další syny a dcery. A že tento rodokmen jde jen po prvorozené linii. Dále obsahuje předpotopní jubilea, která se blíží tisíciletí. Říkáme si, je to vůbec možné, že Bůh to s prvními lidmi tak dlouho vydržel?
To nejdůležitější, co asi můžeme říci závěrem o celém tom šétovském rodokmenu, je to, že je to zástup svědků víry. Začíná to Enóšem, za kterého se začalo vzývat jméno Hospodinovo a pokračuje to dále. Velkým mezníkem je pak Henoch. Jeho dnů a let bylo ze všech v rodokmenu nejméně, když odešel přímo k Bohu. Henoch jako jediný nezemřel. Neprošel smrtí. Henoch zmizel a nebyl více vidín (píší kraličtí). A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal. - V Bibli se píše ještě o jednom svědkovi víry, který nezemřel, neprošel smrtí, kterého si Bůh vzal přímo. Víte kdo to byl? - Prorok Eliáš.
Adamův rodokmen v Kainovi vrcholí u vspupného Lámecha, schvastouna, který se mstí, který zabíjí. Ale Adamův rodokmen v Šétovi zní až jaksi nadčasově a bájně, ale pozor! Šétovský rodokmen také končí u Lámecha, ale jiného Lámecha – Lámecha otce Noeho. První Lámech, ten kainovský, končí v Bibli povýšením se nad Hospodina. Kdy jeho pomsta bude sedmdesátkrát a sedmkrát větší. Ten druhý Lámech, šétovský, plodí syna Noeho, který je pro něj Odpočinutím, to je i význam jeho jména. Řekl: "Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem." Druhý Lámech navíc končí svůj život symbolicky, a to číslem 777 let, kterých se dožil. Tři sedmičky, které naplňují věk dávnověku, které uzavírají celé předpotopní období.
Po těchto sedmičkách začíná nový počátek, nový věk. Noe je mezníkem, spojnicí mezi tím starým a novým věkem. Životem před potopou a po potopě. Kolik takových mezníků a spojnicí, nových počátků v dějinách máme? Vím ještě o jednom biblickém mezníku a spojnici, který dělí a zároveň spojuje a to Starý a Nový zákon. Je to ten, který je novým Adamem a novým počátkem. Je to ten, který je i mezníkem v našich dějinách – před naším letopočtem a našeho letopočtu. Je to ten, jehož rodokmen také dobře známe a je součástí vánočního evangelia. Ovšem tento rodokmen nezačíná Adamem, ale začíná jménem Ježíš. Ježíš je ta spojnice, ale ne mezi dějinami, ale mezi člověkem a Bohem. Jiná cesta k Bohu nevede. Jinak se k Bohu nedostaneme. Ježíš je spojnicí života a života po smrti. Noe překonává potopu, ale Ježíš překonává smrt! Další mezník a spojnice v našich dějinách už nebude. Smrt je to poslední, co odděluje člověka od Boha, ale už teď je překonána. Ježíš svým vzkříšením překonal smrt. Je to poslední šance pro člověka od jeho Stvořitele, nová naděje, která se zakládá na víře každého z nás.
Pane Bože, naše poznání je jen částečné, náš život omezený, ale ty jsi věčný. Ve víře smíme poznávat svého Stvořitele. Ve víře se můžeme spoléhat na Krista, který nás provádí smrtí a připravuje na setkání s tebou. Amen.
Poslání: 1.Kor. 15,45-54